Významný Britský trockista, jeden ze zakladatelů Committee For A Workers International (od roku 2020 International Socialist Alternative), Ted Grant o situaci v Československu po únoru 1948. Článek byl anglicky publikován v dubnu téhož roku.
Světová kapitalistická třída světa týdny naříká nad opatřeními přijatými proti kapitalistům v Československu. Metody používané stalinisty přirovnává k těm Hitlerovým. Tato propaganda je skrz naskrz prosycena kapitalistickým pokrytectvím. Násilné metody stalinistů nejsou tím, proti čemu se ohrazují. Nejenže omlouvají, ale aktivně pomáhají teroru řecké reakce, jejímž cílem je nastolit polofašistický režim, jako tolerovali a pomáhali Hitlerovi a Mussolinimu proti dělnické třídě.
Stalinisté nedávají a nemohou poskytnout marxistickou odpověď. Předstírají, že změny proběhly „v souladu s ústavou“. To jen přispělo ke zmatení dělníků, kteří vědí, že tato tvrzení neodpovídají skutečnosti. Ke změně došlo za pomoci a s účastí dělnické třídy. Demonstrace ozbrojených dělníků v ulicích přesvědčily kapitalistické prvky o tom, že odpor je marný. Právě tato hrozba silou zajistila poklidnou změnu.
Českoslovenští dělníci a rolníci v podpořili bezpochyby změnu z celého srdce pro její pokrokové rysy.
Dělníci nemohli opatření nepodporovat: znárodnění všech důležitých závodů, které zůstaly v soukromých rukou od masového hnutí v roce 1945; 70 % tiskáren, celý chemický průmysl, všechny chladírenské závody a všechny stavební podniky zaměstnávající více než 50 osob, všechny velké hotely a velkoobchody. Žádná firma zaměstnávající více než 50 lidí v jakémkoli obchodním nebo průmyslovém odvětví nesmí npatřit soukromníkovi.
Formálně byl zaveden monopol zahraničního obchodu.
Rolníci stáli pevně za reformami. Ačkoli stalinisté neudělali to, co ruští bolševici, kteří znárodnili půdu a poté ji předali rolníkům, půdu rozdělili a dali ji rolníkům do soukromého vlastnictví.
Trocký o okupovaných územích
To jsou pokrokové rysy podporované trockisty i přes selhání se znárodněním půdy. Jsou nezbytnou hospodářskou základnou pro dělnický stát. Aby tato opatření prosadili, byli stalinisté donuceni vyzvat k iniciativě a tlaku mas. Jak zdůraznil Trocký v roce 1939, když se zabýval pravděpodobným vývojem, až Stalin obsadí Polsko:
„Pravděpodobnější ale je, že na územích, která se mají stát součástí SSSR, bude vyvlastní moskevská vláda velké majitele půdy a zestátní výrobní prostředky. Tato varianta je nejpravděpodobnější ne proto, že by byrokracie zůstávala věrná socialistickému programu, ale proto, že nechce ani nemůže sdílet moc a výsady, které to obnáší, se starými vládnoucími třídami na okupovaných územích. Zde se doslova nabízí analogie: První Bonaparte zastavil revoluci vojenskou diktaturou. Když však francouzské jednotky vtrhly do Polska, Napoleon vydal dekret: „Nevolnictví je zrušeno.“ Toto opatření nebylo diktováno Napoleonovými sympatiemi k rolníkům, ani demokratickými principy, ale spíše skutečností, že bonapartistická diktatura se neopírala o feudální, ale o buržoazní majetkové vztahy. Stalinova bonapartistická diktatura se neopírá o soukromé, ale o státní vlastnictví, invaze Rudé armády do Polska přirozeně povede ke zrušení soukromého kapitalistického vlastnictví, aby byl režim na okupovaného území v souladu s režimem v SSSR.
Tohoto opatření revolučního charakteru – „vyvlastnění vyvlastňovačů“ – je zde dosaženo vojensko-byrokratickým způsobem. Výzva k samostatné aktivitě mas na nových územích – a bez takové výzvy, byť velmi opatrně formulované, není možné ustavit nový režim – bude nazítří nepochybně potlačena bezohlednými policejními opatřeními, která zajistí převahu byrokracie nad probuzenými revolučními masami…” (SSSR ve válce, září 1939)
Jakmile stalinisté využijí tlak pracujících proti kapitalistické třídě, zbaví se všech prvků dělnické kontroly. Rychlost, s jakou toho dosáhnou, bude záviset na odporu české dělnické třídy, jejíž kulturní úroveň díky industrializaci země vysoce převyšuje úroveň ruských dělníků. Stalinisté si nemohou dovolit dělnickou demokracii v Československu kvůli jejím nevyhnutelným dopadům na ruský režim v Sovětském svazu.
Jasně to vyjádřil Douglas Hyde, bývalý redaktor novin Daily Worker1. V rozhovoru pro Daily Mail řekl:
“Na prvním setkání Kominformy, které se konalo na loveckém zámečku ve Slezsku, byl Gottwald obviněn z “maloburžoazního komunismu”, protože se pokusil vypracovat politiku, která zohledňovala československé tradice západní kultury a svobody.
Gottwaldovou myšlenkou byl model komunismu vyhovující potřebám jeho země – tolik odlišné od Ruska. Ale s Ruskem za zády nemělo smysl se hádat a nedávné události v Praze odhalily, jak důkladně byl přiveden k poslušnosti.”
Gottwald tlak pracujících cítí a obává se, kam až může vést.
Budoucnost akčních výborů
Krátce po českých událostech vydaly vládní úřady prohlášení o omezené úloze akčních výborů. The Telegraph z 6. března uvedl: “Objevují se náznaky, že na ústředí existují určité obavy ohledně nekontrolované činnosti místních akčních výborů. Ústřední akční výbor nařídil všem ostatním výborům, aby se nijak nezasahovaly do očisty armády. Od nynějška budou všechny ‘případy očisty’ postoupeny přímo Ministerstvu národní obrany.”
České orgány zásadně rozlišují mezi akčními výbory zřízenými zaměstnanci a rolníky a těmi, které jmenují politické strany shora. I když nají stejný název, je mezi nimi obrovský rozdíl. Akční výbor Národní fronty jmenuje všechny úředníky z různých stran, což je karikatura demokracie.
Muselo být jasno v tom, že akční výbory nebudou hrát roli, kterou měly sověty nebo dělnické výbory za ruské revoluce v roce 1917. Ruská bolševická vláda se za Lenina opírala o sověty, které byly nejpružnější a nejdemokratičtější formou organizace. Byly přímými zástupci dělníků a rolníků z jednotlivých míst. Lenin tak poukázal na to, že není třeba žádná zvláštní státní struktura. Dělníci a rolníci by spravovali stát. Kvůli zaostalosti Ruska a izolaci revoluce se jim to nepodařilo uskutečnit. Ve vysoce kultivované a industrializované zemi jako Československo, by mohli komunistický režim prosadit přirozeně. Dělníci a rolníci by mohli okamžitě začít spravovat stát sami bez zvláštního státního aparátu, který bude sloužit jako ochránce privilegií.
Parlament volený podle územních obvodů je mnohem méně demokratický než systém přímého zastupování na základě výborů. Parlamentní zastupitelská forma se snadno byrokratizuje a je na hony vzdálena lidem.
Hospodářská základna pro dělnický stát by tedy byla. Aby však stát mohl jednat v zájmu dělnické třídy, nestačí vyvlastnění kapitalistů samo o sobě. Demokratická kontrola nad státním aparátem je základním předpokladem přechodu ke komunistické společnosti. Všichni velcí marxisté na to kladli důraz.
Lenin zjednodušil podstatu dělnického státu na čtyři základní principy. Po vyvlastnění kapitalistů a zestátnění výrobních prostředků by platilo:
- Volba sovětů a právo odvolat všechny funkcionáře.
- Žádný funkcionář nedostává vyšší mzdu, než jakou vydělává průměrný pracující.
- Zrušení stálé armády a její nahrazení ozbrojeným lidem.
- Žádná stálá byrokracie. Každý by průběžně plnil funkce státu. Pokud jsou všichni byrokraty, nemůže být byrokratem nikdo.
“My sami, dělníci, vycházejíce z toho, co již bylo vytvořeno kapitalismem, organisujeme velkovýrobu, využívajíce svých dělnických zkušeností, vytvářejíce nejpřísnější, železnou kázeň, která je podporována státní mocí ozbrojených dělníků, a učiníme ze státních úředníků prosté vykonavatele našich příkazů, odpovědné, sesaditelné a mírně placené „dozorce a účetní“ (nevyjímaje ani techniky všeho druhu, rázu a stupně) — to je náš proletářský úkol, tím je možno a nutno začít při provádění proletářské revoluce. Takový počátek na základě velkovýroby vede sám sebou k postupnému „odumírání“ všelikého úřednictva, k postupnému vytváření takového pořádku — pořádku bez uvozovek, pořádku, který nemá nic společného s námezdním otroctvím — takového pořádku, kdy budou všechny stále se zjednodušující funkce dozoru a účetnictví vykonávány všemi po řadě, pak se stanou zvykem a posléze odpadnou jako zvláštní funkce zvláštní vrstvy lidí.” (Lenin, Stát a revoluce III/3)
Zaostalosti Ruska a izolace revoluce tento proces znemožnily. Ale s kulturní úrovní Československa by výhody komunistických metod byly patrné celému světu. Pod skutečně komunistickým vedením by mohly být okamžitě realizovány. To si ale stalinismus nepřeje. Stalin prohlásil, že v Rusku je zapotřebí stále silnější stát. Stejným směrem se vydá Československo pod stalinským vedením. Proces odumírání státního aparátu a GPU nenastane.
Všechna práva, která dělníci ještě mají, budou zardoušena a nikým nekontrolovaná byrokracie si osedlá masy stejně jako v Rusku.
Čeští dělníci nebudou tolerovat tyranii věčně. Zkušenosti je naučí, že stalinismus není komunismus. Pochopí, že je třeba svrhnout byrokracii s jejím policejním aparátem a zavést vlastní přímou kontrolu nad průmyslem a státem, dělnickou demokracii, jak ji popisuje Karel Marx. Podle vzoru pařížské komuny a režimu zavedeném ruskou revolucí v roce 1917.
- Britský stalinistický deník 1930 – 1966