Studenti v roce 1989 požadovali nejen okamžité vypsání demokratických, pluralitních voleb nebo zrušení ústavního článku o vedoucí úloze KSČ, symbolu odmítnutého režimu. Souběžně vybízeli dělníky a ostatní, aby přišli se svými požadavky, které se od těch dnešních zase tolik neliší:
Pokračování textu Bilance 89 – 99: Máme na co navázat
Byl i jiný program!
Scénář polistopadového vývoje u nás, jakoby napsal Lev Trocký (spolu s Leninem jeden z nejvýznamějších představitelů revoluce 1917, který se později postavil proti Stalinovi a v roce 1940 byl zavražděn jeho agentem v mexickém exilu) už v roce 1936, v díle Zrazená revoluce:
Pokračování textu Byl i jiný program!
Listopad 1989: Poučení pro dnešek
„Lidé mají krátkou paměť. Nepamatují si snad na fronty na banány, nedostatek toaletního papíru? Desítky razítek potřebných k získání devizového příslibu a vycestování do blbé Jugoslávie? Že tehdy mohli studovat jen prominenti? Jak ti komunističtí zločinci zavírali slušné lidi, cenzurovali knihy a zakazovali, co mohli?“ Tak nějak reagují zděšené paničky zamilované dodnes do prezidenta Havla nebo otce českého kapitalismu Klause na rostoucí preference komunistů. Často se však podobně hlubokých argumentů dočkáme i od „seriózních“ politiků a novinářů.
Pokračování textu Listopad 1989: Poučení pro dnešek