Za čím stojíme

Socialistická alternativa 2009 – stalinismus je mrtev, kapitalismus se hroutí

Dvacet let po pádu stalinismu se zhroutily všechny iluze o prosperitě a efektivním fungování společnosti v kapitalismu. Události posledního roku ukázaly s rychlostí, kterou uměl předpovědět málokdo, že systém založený na zisku několika jednotlivců – velkých vlastníků, významných manažerů a jejich politiků – nemá perspektivu. Nelze ho obhájit. Zatímco nás chlácholí, že krize brzy pomine, ani ti největší optimisté z jejich řad nemluví o méně než deseti letech. Zatímco nás chlácholí, nalévají miliardy do bank, odpouštějí daně vlastníkům, dotují „zlaté padáky“ v podobě vysokých odstupných pro ty, kteří krizi způsobili. Tak, jak je to v kapitalismu normální, po letech svých orgií nám elity předkládají všechny účty: masové propouštění, stagnaci nebo snižování platů, prudké zhoršování životních a pracovních podmínek, zbavení celé nastupující generace jakékoliv životní perspektivy. Do podstaty kapitalistického systému, kterému stále častěji mnozí přezdívají „globální kasino“, se nikdo z elit ani na okamžik nepokusil zasáhnout.

Nejsou to jenom skláři, zaměstnanci porcelánek, textilek, automobilového průmyslu a dalších oborů, kteří ze dne na den přicházejí o všechno, ale téměř každý si klade otázku: co bude za měsíc, za půl roku, za rok. Když si většina z nás nežila nikdy „nad poměry“ a nepracujeme nebo nestudujeme hůř než dosud, proč máme – jako pracující třída – nést náklady krize. Nechceme. A nemusíme!

Pracující třída, navíc spolu se středními vrstvami, jejichž postavení se zhoršuje ještě rychleji, je hlavní a nejpočetnější částí společnosti. Je to ta část společnosti, bez níž nefunguje vůbec nic. Vládnoucí menšina vlastnické třídy – kapitalistů – má a kontroluje naprostou většinu společenského bohatství, stát a všechnyjeho nástroje: armádu, policii, soudy, zákony, vyhlášky, nařízení… Má celou škálu politických stran, pomocí kterých ovládá politický život.

Socialistická alternativa bojuje za zásadní změnu společnosti, vytrvale od svého vzniku v roce 1990, kdy se začala skupina kolem časopisu Budoucnost vydělovat z hnutí Levá alternativa s kořeny v předlistopadové radikálně levicové opozici proti stalinistickému režimu. Podle nás pouze kontrola pracujících nad svými osudy jediná zaručuje jejich důstojný život. Bojujeme za společnost bez mrhání a korupce minulého, stalinistického režimu i proti nespravedlnosti a bídě současnosti. Usilujeme o společnost založenou na společenském vlastnictví, dělnické demokracii, demokratickém plánu výroby, spolupráci a rovnosti. Té, nikoliv minulému režimu výsad a privilegií, říkáme socialismus.

Aby toho bylo možné dosáhnout, považujeme za bezprostřední úkoly obnovit dělnické hnutí nezávislé na kapitalistických stranách, tedy obnovit demokratické a bojovné odborové organizace a organizace mladých lidí. V politické rovině pak usilujeme o vznik stejně svébytného radikálně levicového politického hnutí, jehož se cítíme být revolučním socialistickým prvkem. V neposlední řadě nevynecháme jedinou možnou příležitost pro společný postup s příbuznými silami v Evropě a na celém světě. Proto jsme členskou sekcí Výboru pro dělnickou internacionálu, s organizacemi a členy ve více než 40 zemích všech obydlených kontinentů.

Za co bojuje Socialistická alternativa:
Žádné propouštění a škrty ve veřejných výdajích – žádné koalice se stranami elit – pryč s rasismem a fašismem – novou alternativu pracujících a mládeže!

Sociální spravedlnost!

Zisk soukromých společností, místních či nadnárodních, je naší nezaplacenou prací, proto důstojné mzdy zaměstnanců, financování veřejných služeb a sociálního systému musí platit především velcí zaměstnavatelé (progresivní zdanění a zvýšení podílu zaměstnavatelů na sociálním a zdravotním pojištění jsou tedy minimálními požadavky)

* Zvýšení minimální mzdy, důchody a stipendia na 2/3 průměrných mezd, tj. přibližně 15.000 Kč měsíčně, jejich růst s inflací. Slušně zaplacená práce pro všechny vyloučí potřebu podpor v nezaměstnanosti a sociálních dávek, ty přesto nesmí být nástrojem úřední šikany vůči sociálně slabým a jejich výše musí umožnit slušný život, ne bídné živoření.

* Okamžité dorovnání mezd ve veřejném sektoru o inflaci za poslední 3 roky a 20% navýšení tarifních mezd, žádné propouštění a úspory na úkor služeb (např. optimalizace škol), žádnou privatizaci a oddělování pomocných služeb z veřejného sektoru (tzv. outsourcing)

* Žádnou důchodovou reformu, jejímž průhledným cílem je jen uvolnění obrovské sumy peněz pro soukromou spekulaci pojišťoven a bank, zachování průběžného financování důchodů a opětovné snížení základní věkové hranice pro odchod do důchodu na 60 let.

* Bydlení pro všechny! Za státní program výstavby 60 tisíc obecních nájemních bytů ročně a obnovy fondu bydlení. Ne! privatizaci bytů a domů, ne zvyšování nájemného a cen služeb spojených s bydlením. Všechny peníze z nájemného se musí vrátit do bydlení: na údržbu, modernizaci a novou výstavbu na neziskových principech pod přímou kontrolou obyvatel.

* Bezplatné zdravotnictví. Žádné posilování tržních principů ve zdravotnictví – ani privatizaci, ani zavírání nemocnic, jednotlivých oddělení a služeb. Zdravotníky a pacienty demokraticky kontrolovaný centrální systém financování zdravotní péče, státní monopol na výrobu, dovoz a distribuci léků a lékařských přístrojů! Žádné zvyšování spoluúčasti pacientů!

* Bezplatné školství – žádné školné na všech typech škol; nejméně minimální mzdu učňům a studentům za produktivní práci na praxích; žádné zavírání škol; moderní a dobře vybavené učebny; důstojné platy učitelek, učitelů a dalšího školního personálu.

Solidaritu – bojovné a demokratické odbory – nezávislou politickou organizaci pracujících!

* Obnovu bojovných odborových organizací pod kontrolou pracujících a za vytvoření politické organizace pracujících a mládeže:

– jejich funkcionáři musí být pravidelně demokraticky volení, odvolatelní, nesmí pobírat víc, než je průměrný příjem těch, které zastupují, plus nezbytné a prokazatelné režijní výdaje.

– musí usilovat o zavedení 35-hodinové týdenní pracovní doby bez snížení mezd a zhoršení pracovních podmínek, které přinese více pracovních míst a snížení pracovní zátěže

– musí bojovat za zvýšení ochrany zaměstnanců v zákoníku práce včetně agenturních a zahraničních dělníků

– bojem proti rasismu, nacionalismu, diskriminaci žen, mládeže a všech menšin musí bránit všem pokusům rozdělit hnutí, pryč s rasismem a fašismem z ulic, ze škol a pracovišť.

K prosazení takových požadavků potřebujeme demokratickou a bojovnou opozici v odborech, která naruší dosavadní styl vyjednávání a připomínkování a nebude se bát běžných nástrojů obrany pracujících jako jsou demonstrace, stávky a okupační stávky.

* Prosazujeme novou politickou alternativu pracujících a mládeže, vnitřně demokratickou a nezávislou na kapitálu a jeho politických stranách, opřenou o sociální, ekologická a jiná protestní hnutí, o odborové aktivisty a nespokojenou mládež.

Demokratická práva!

* Žádné policejní, úřední a školní represe a šikanování projevů nezávislých postojů, nezávislé kultury a odlišného, nenásilného životního stylu

* Volební právo od 15 let a pro všechny s trvalým a přechodným pobytem (přistěhovalce, zahraniční zaměstnance a studenty, atd.)

* Právo na referenda, pokud o ně požádá nejméně 1 % obyvatelstva, výsledek musí být závazný při jakékoliv účasti (jako volby)

* Právo všech na spolurozhodování o věcech, které se jich týkají – přímo volené rady nájemníků, studentů, zaměstnanců atd. s rozhodovací pravomocí.

Proti diktatuře trhu!

* Záchranu pracovních míst, mezd a životních podmínek namísto záchrany kapitálu. Nejsou-li vlastníci schopni nebo ochotni udržet podniky – jejich zestátnění pod kontrolou zaměstnanců s případnou změnou výroby.

* Zákaz podnikání nekontrolovatelným firmám se sídly v tzv. daňových rájích a vlastnění kont v zemích, které neumožňují exekuci finančních prostředků v bankách.

* Zdanění nejbohatších – jsme pro tzv. „milionářskou daň“ a progresivní zdanění (vyšší příjmy – vyšší daně).

* Usilujeme o společnost, která bude uspokojovat potřeby většiny a ne přinášet výhradně zisk vlastníkům a akcionářům. Převedení 100 největších podniků a bank do veřejného vlastnictví pod kontrolou pracujících. Kompenzace vlastníkům pouze na základě prokázané sociální potřebnosti.

Ne! NATO a EU! Mezinárodní socialismus ANO!

* Pryč s dobyvačnými imperialistickými válkami a okupacemi! Zmrazit výdaje na zbrojení; okamžité vystoupení ČR z NATO a zrušení paktu, okamžité stažení všech vojenských a policejních jednotek ze zahraničních vojenských akcí, vyjma čistě humanitárních složek sloužících místnímu strádajícímu obyvatelstvu (např. nemocnice).

* Ne! Lisabonské smlouvě. Ne! Evropě kapitálu – spojení s levicovou, odborovou a sociální opozicí na západě a východě za srovnání životní úrovně a podmínek v celé Evropě, společný postup proti diktatuře nadnárodních koncernů a jejich politice zneužívání levné pracovní síly.

* Jsme za dělnickou samosprávu a demokracii tak, aby politická a hospodářská moc byla v rukou většiny, jsme za demokratický plán výroby, který zamezí jak chaosu trhu, tak plýtvání zbyrokratizovaného centrálního plánování před rokem 1989.

* V době čím dál víc propojeného světa se proti škrtům a zavírání továren pracující nemohou bránit sami v jedné zemi. Proto politické organizace pracujících, stejně jako odbory musí spolupracovat se všemi podobnými organizacemi ve světě.

* Za svobodnou a dobrovolnou federaci dělnických demokracií v Evropě a na celém světě. Za mezinárodní socialismus!

Lev Trocký: Říjnová revoluce

Tento spisek byl z největší části sepsán – ve volných okamžicích – v prostředí, které bylo málo příznivé pro soustavnou práci: v Brestu Litevském mezi schůzemi mírového vyjednávání byly načrtnuty jednotlivé kapitoly této skicy, jejíž vlastní poslání spočívá v tom, seznámiti mezinárodní proletariát s příčinami, průběhem a smyslem říjnové revoluce na Rusi. Světové dějiny utvářily se tak, že delegáti nejrevolučnějšího režimu, jaký lidstvo kdy vidělo, musili vyjednávati u téhož diplomatického stolu se zástupci nejzpátečnější kasty mezi všemi vládnoucími třídami. Při tomto mírovém vyjednávání nezapomněli jsme ani na okamžik, že jsme tu byli zástupci revoluční třídy. Svými řečmi obraceli jsme se k dělníkům všech zemí utlačených válkou. Když jsme mluvili s Kühlmannem a Czernínem, vzpomínali jsme na své přátele a stejně smýšlející soudruhy, na Karla Liebknechta a Fritze Adlera. Svůj volný čas věnovali jsme této brožuře, která je určena dělníkům Německa, Rakousko-Uherska a všech jiných zemí. Měšťácký tisk celé Evropy je zajedno v tom, že spřádá pletivo lží a pomluv o proletářské vládní formě Ruska. Sociálněpatriotický tisk – jsa bez odvahy a důvěry ve vlastní věc – projevuje svou naprostou neschopnost pochopiti smysl ruské revoluce a vyložiti jej masám pracujícího lidu. Touto brožurou chceme mu přispěti na pomoc. Doufáme pevně, že revoluční dělníci Evropy a jiných dílů světa nás pochopí. Věříme, že brzy započnou totéž dílo, které my nyní provádíme, opírajíce se však o své bohatší zkušenosti, vyšší duševní a technické prostředky – provedou toto dílo mnohem důkladněji a pomohou nám překonati všechny obtíže.

Pokračování textu Lev Trocký: Říjnová revoluce