Kalousek musel založit TOP 09, aby zachránil pravici šanci ve volbách. A díky mediální podpoře si může dovolit hlásat takřka třídní nenávist: „vše, co ještě zbylo, zprivatizovat (včetně škol, školek, nemocnic, sociálních ústavů), sociální podporu jen výměnou za systém nucených veřejných prací, snížit platy a přidat práci“. I nové strany (VV, SPOZ) slouží jen k nalákání nespokojených voličů – sice jejich protikorupční (VV) a pro-demokratická (SPOZ – posílení vlivu voličů na využití volebního lístku, snížení procenta na vstup do Parlamentu na 3 %) hesla jsou líbivá, ale Zemanovy Čisté ruce skončily do ztracena a R. John se podílel na „privatizaci“ Železného Novy do vlastních rukou.
Strana Zelených skončila rychleji, než začala a svůj volební úspěch proměnila v koryta. Její původní voliče (rozezlené) nahradila voličská základna liberálních stran, která má letos žně.
Je vláda ČSSD, třebas i s podporou KSČM, lepší alternativou? Jen zdánlivou! ČSSD sice mluví o poplatcích, třináctých důchodech, spravedlivějších daních, ale dojde-li na lámání chleba, proti kapitálu nepůjde. Stejně jako řecký PASOK (sociální demokracie), která pod diktátem MMF a ze strachu ze zhroucení ekonomiky škrtá, propouští a ruší sociální stát. A stejně tak za demontáž sociálního státu potrestali voliči maďarskou sociální demokracii v posledních volbách.
Dobře, tak tedy hlas pro KSČM nebo nehlasovat vůbec? Přestože KSČM vládu ČSSD bude kriticky vyvažovat zleva (nebo by aspoň měla), není ani zdaleka jednoznačnou šancí pro pracující a kvůli své minulosti (samozřejmě dostatečně připomínané médii) nemá důvěru mládeže. KSČM je většinou po ruce, když dochází k sociálním konfliktům na lokální úrovni. A většinou dokáže problémy přijmout za své a přednést na úrovni zastupitelstev. Nedokáže ale už přetavit nespokojenost buď v nárůst svých řad nebo v podporu nově vznikajících občanských a sociálních iniciativ. Ty jsou ale potřeba, aby aktivismus jednotlivců nepřišel k úhynu a nepřeměnil se v byrokratický rutinní postup namísto iniciativy zahrnující a organizující.
Potřebujeme ale úplně jinou stranu – stranu založenou na aktivismu, potřebujeme stranou spojenou se zájmy pracujících a mladých lidí a spojující jak sociální, tak demokratické požadavky. Taková strana ale nespadne shora, vyroste jen na aktivitě sociálních hnutí, na demokratických, zdola kontrolovaných odborových organizacích, na organizujícím se hnutí mládeže. Kolem nás je řada problémů, které volají po odpovědi a po řešení, ale jakoby se zdálo, že lidé čekají do voleb, čekají, že někdo něco vyřeší za ně, nebo rezignovaně doufají, že se to nějak vyvrbí.
Vyzýváme všechny, kteří vědí nebo aspoň tuší, že čekat není na co, aby se s námi spojili, abychom začali už teď s obnovou odborů v kolektivní orgány za zájmy pracujících, s důslednou obhajobou práv nájemníků, se vznikem hnutí středoškoláků a učňů za jejich práva.