Vítězství Baracka Obamy v amerických prezidentských volbách neslavili jen Američané. Po nejnenáviděnějším (a asi i nejhloupějším) prezidentu Bushovi se může každý jevit jako lepší, navíc Obamova zkušenost s reakcemi na jinou barvu kůže je blízká všem menšinám. Proto jeho fotky drželi někteří Romové v Janově během protidemonstrace 17. listopadu. Stejně tak i protivládní demonstrace v Gruzii byla spojována s jeho jménem, zvlášť když současný prezident Saakašvili hloupým a bezohledným útokem na Jižní Osetii zapříčinil následnou násilnou reakci Ruska, odtržení Osetie a Abcházie od Gruzie a vyhnání Gruzínců z těchto oblastí. Lidé chtějí žít v míru a bezpečí po celém světě a od Obamova vítězství si slibují hodně. Budou jejich naděje vyslyšeny?

Americké volby přitáhly pozornost mnoha voličů (64% účast je nejvyšší za posledních 40 let), voliči nejen pomohli vyhrát Obamovi, navíc zajistili Demokratům většinu v Senátu i Sněmovně. Kromě ukončení "dobrodružství" v Iráku a Afghánistánu od něj a Demokratů Američané především očekávají vyřešení ekonomické krize. Obama vyhrál mezi mladými, mezi obyvateli měst, mezi Afro-Američany, mezi Hispánci, byla pro něj i těsná většina pracujících a dostal 43% podporu bílých, což je více než Clinton nebo Kerry.

Samotné vítězství Obamy a první Afro-Americký prezident ještě neznamená odstranění všech problémů. Přesto je to významné, když si uvědomíme, před padesáti lety ještě oficiálně existovala segregace. Miliony obyvatel cítí, že jejich hlas rozhodl, že poprvé mohli něco ovlivnit a změnit. 
Druhý očekávaný krok ale od Obamy nepřijde. Odstranění chudoby a nezaměstnanosti, program nabídky pracovních míst zaplacený zdaněním velkého kapitálu je mimo Obamovo zorné pole a volební program.

Dvacet let si lidé musí přibírat další práci, aby jejich životní úroveň neklesla. Vládní rozhodování, ať za Clintona, nebo ještě více za Bushe, přispívalo korporacím. Řada vládních představitelů do vlády přišla z korporací, vlastníci bohatli na válce s Irákem, na zbrojních programech, na daňových úlevách. Za rozkradení penzijních fondů Enronu bylo potrestáno jen několik nejviditelnějších představitelů, manažeři krachujících bank namísto vězení nebo snížení platu dostávají vysoké odstupné. Proto v říjnu 2008 85 % Američanů považovalo zemi na špatné cestě.

Snaha McCaina obvinit Obamu z neschopnosti čelit terorismu, z přílišné nakloněnosti islámu a nakonec i ze socialismu nepomohla. Navíc paradoxně právě podpora republikánské vládní garnitury upadajícím bankám a jejich manažerům byla kritizována z nápodoby "socialismu" víc, než daňové plány Obamy. Obama vyhrál, protože vsadil na heslo: Změna. Jenže ani on, ani Demokraté žádnou skutečnou změnu neprovedou.

I Republikáni byli nuceni se distancovat od Bushe, konec konců kandidatura McCaina přišla v poslední chvíli, mnohem více propagovaný Guliani, bývalý starosta New Yorku, byl samotnými Republikány odmítnut. A příklad "obyčejného instalatéra", který McCain používal proti Obamovi požadujíc nižší daně pro samostatně podnikající, ukazuje, že i Republikáni potřebovali získat pracující a mluvit alespoň o některých jejich problémech. Ve volbách do Sněmovny a Senátu ztratili hlavně Republikáni spojení s tradičním kapitálem. Dá se očekávat, že bude posilovat křídlo, které Economist označuje za "blízké jižanské morálce".

I když Obama sliboval změny a pro řadové voliče se zdál nespojený s kapitálem, dostal od korporací a kapitálu více peněz než McCain. To neznamená, že by nedostal i rekordní částky od obyčejných pracujících, ale ty si do vlády nepozve, ani se s nimi nebude radit o své politice. Pravděpodobně jeho první kroky budou naznačovat jakousi změnu zdravotního systému, že finanční pomoc automobilkám bude viděna i jako pomoc rodinám zaměstnanců (i když víc zaručuje zisky vlastníků než platy zaměstnanců). A po určitou dobu masy budou ochotny poskytnout čas Obamovi, aby ukázal, jak vážně míní změny.
Dřív nebo později ale rozpor mezi realitou propouštěných zaměstnanců, neschopných splácet hypotéky a dostávajících se do neřešitelného zadlužení a oddlužováním korporací bude více zjevný. Pro tuto chvíli je třeba budovat alternativu, jejíž zárodky existují už dnes.

Prezidentští kandidáti neslibující vágní změnu, ale předkládající konkrétní požadavky, byli stranou zájmu médií. Ralph Nader propagoval minimální plat ve výši 10 $ na hodinu, veřejnou zdravotní péči namísto soukromých klinik jen pro některé, ukončení války, omezení vlivu korporací a rozšíření demokracie namísto dvoustranického systému, který je korporacemi financován. Navzdory nezájmu médií byl Nader schopen shromáždit 4 miliony $ od řadových obyvatel a kandidovat v 45 členských státech USA. A dostal 1 %, což v polarizovaných volbách mezi Bushem a "změnou" rozhodně není neúspěch.

Ve stejnou chvíli bývalá "hvězda" protiválečných Demokratů Cindy Sheehanová, která jako matka zastřeleného vojáka v Iráku protestující dlouhou dobu před Bílým domem představovala a představuje masové protiválečné protesty. Až do loňského léta věřila Demokratům, ale letos na podzim se rozhodla kandidovat do Sněmovny nezávisle a to dokonce proti mluvčí Demokratické většiny Nancy Pelosi. Jejích 17 % v těchto volbách a výzva Zeleným, Naderovi a dalším hnutím začít debatu o společném protestním hnutí může představovat další krok. Je předčasné mluvit o straně, dokud nedojde k deziluzi z Obamy.

Ale už teď se dá lokálně organizovat studenty proti vojenským rekrutům, hnutí požadující okamžité stažení vojsk z Iráku a Afghánistánu, kampaně za zavedení veřejného zdravotnictví, za vládou financované veřejné programy zřizování pracovních míst, zvýšení výdajů na veřejnou dopravu a školství, zdanění korporací, aby mohl být financován sociální program, uspokojující všechny požadavky pracujících. Skrz takové kampaně mohou získat zkušenosti aktivisté budoucí strany pracujících a mladých.

Co by se dalo pořídit za 700 mld. $

Podle Michaela Moorea "Nejbohatších 400 Američanů ... vlastní více než dolních 150 milionů Američanů... Jejich společné bohatství představuje 1,6 bilionů $. Během osmi let Bushovy vlády vzrostlo asi o 700 mld. $. Proč tedy neutratí peníze, které za osm let pod Bushem vydělaly? Pořád by jim zbýval asi bilion dolarů!"

Několik příkladů, co by se dalo za 700 mld. dolarů pořídit namísto zaplacení ztráty nejbohatších:
Každé z 13 milionů dětí žijících v bídě USA by mohlo dostat pomoc ve výši 53 800 dolarů.
10 milionů nezaměstnaných by mohlo dostat práci na dva roky s platem 35 000 dolarů ročně.
Zaplatily by se výdaje všech Američanů na zdravotní péči na 7 let.
Zdravotní pojištění pro 20 milionů lidí na 10 let.
Dalo by se postavit 5,5 milionů domků.
New Orleans a celý záliv by mohl být tři a půlkrát obnoven.