Je to rok, co i do Česka dorazil Covid-19. Země je nyní opět na špici naprostého nezvládnutí a chaosu. Nově máme nouzový stav s policejními a armádními (sic!) manévry, zatímco velká průmyslová pracoviště – páteř českého kapitalismu – jsou zahrnutá do opatření pouze v podobě nedostatečného (jednou týdně) a nekvalitního testování (oficiálně schválené předražené samotesty s nízkou průkazností), nikoliv omezení pracovních činností, které nejsou pro chod společnosti nezbytné.
Stejná podnikatelská koalice napříč vládou a opozicí zamítla na konci února napoprvé zvýšení příspěvku pro lidi v karanténě nebo izolaci – jedno z akutních opatření, které umožní infikovaným žijících od výplaty k výplatě skutečně zůstat doma.
Arogance střídá chaos
Klíčem k řešení tragické situace, do níž nás představitelé velkého byznysu napříč vládou a opozicí dostaly je podle všech podložených zdrojů rychlé masivní očkování, testování, trasování, cílená izolace nakažených a maximální možné omezení velké koncentrace lidí. Ani jednoho se ale nedostává. V očkování jsme v Evropě na chvostu. Zavedení povinného testování v podnicích trvalo takřka rok a rozhodlo se o něm jen proto, aby velké firmy odvrátily rostoucí tlak na odstávku zbytné produkce. Jak typicky se brání představitelé podnikatelů navýšení náhrad pracujícím v karanténě a izolaci s odkazem na možné zneužívání, ačkoliv pro podniky a drobné provozovatele v postižených odvětvích požadují co nejvyšší, ideálně stoprocentní kompenzace.
Velké zisky jsou po celou dobu pandemie na prvním místě od Wuchanu po Los Angeles bez ohledu na to, jestli místní kapitalismus toleruje demokracii nebo si na ni ani nehraje. Česko není výjimka. “Zdraví občanů pracujících v průmyslu je méně důležité než těch, co dělají ve službách,” podotkl předseda odborové centrály ČMKOS Josef Středula. Místo výzvy k akci členské základny se ale “šel projít”, “vydýchat” aroganci vrchního průmyslníka Andreje Babiše, který nikdy neprosazoval nic jiného, než zájmy své, Svazu průmyslu, Hospodářské komory a jiných kapitalistických klubů. “Morituri te salutant!” (Jdoucí na smrt tě zdraví), musela pod tlakem dělnic a dělníků vzkázat na titulní straně Škodováckého odboráře tamní organizace vedení podniku už vloni v říjnu. Ten musel ustoupit a kromě “standardních” opatření (ochranné prostředky atd.) začít organizovat častější placené přestávky.
Jiné firmy neupustily na bezpečnější pracovní podmínky ani drobek, odpuzující jsou případy, kdy dokonce za “nahlášení” infekce nebo setkání s někým, kdo se nakazil, vyhrožují manažeři vyhazovy. A to vše v situaci, kdy řada kapitánů průmyslu avizuje v lepším případě zmrazení mezd (v řadě případů je fakticky snižuje) a prodlužování pracovní doby.
První linie: Kde jsou majitelé?
Ještě před několika týdny ohlašované otevírání škol při rostoucích křivkách infekcí bylo dokonalým příkladem propojení zájmů zaměstnavatelů (otevřené školy uvolňují pracovní sílu “promrhanou” v domácnosti), vládního chaosu a arogantního nařizování. Bez ohledu na zdraví pracovnic a pracovníků vzdělávacích institucí, studentek, studentů a jejich rodin postupně otevírat školství. Testy s pochybnou účinností a za pochybných podmínek výběrového řízení ještě nebyly na skladech, ale otevřít se mělo i tak. Teprve na poslední chvíli byli zaměstnanci v oboru zařazeni mezi skupiny s právem na přednostní očkování. Slíbené navýšení tarifních platů ale vláda zkrouhla na polovinu.
Zdravotníci a především zdravotnice už celé měsíce nevědí, co je to odpočinek. Takřka nepřetržitou práci ale dělají za standardně mizerné mzdy, mimořádné příplatky na výplatních páskách uvidí možná v dubnu, pravděpodobně až v květnu. Ačkoliv nemocnice (jejich zaměstnankyně a zaměstnanci) za tuto extrémní cenu “drží” ignoranci a hrabivost velkého kapitálu nad vodou, je to právě tento sektor, který byl už dávno před pandemickou krizí předmětem spekulace a “reforem”, jejichž výsledkem je nedostatek personálu, méně akutních lůžek jakoby šlo o výrobu “just in time”, privatizace a optimalizace (rušení) nemocnic a zdravotních zařízení.
Nejinak je tomu u domů s pečovatelskou službou a dalšími pobytovými zařízeními, kde jsou příjmy zaměstnankyň a zaměstnanců na ještě větším dně. Snad kromě několika symbolicky zmiňovaných případů vloni na jaře jsou opomíjeny další nezbytné profese, především pracovnice a pracovníci v přední linii ze supermarketů, potravinářství, pošt a kurýrních služeb, úklidu, údržby, dopravy a dalších oborů.
Není náhodou, že nezbytnou páteří chodu společnosti jsou ženy. Špatně zaplacené, s bedrem domácí výuky, péče o domácnost na hrbu, vystavené v nejvyšší míře patologickým jevům jako je domácí násilí. Nedůvěra ke všem opatřením je tak ohromná, že část lidí dokonce podléhá ultrapravicovým šiřitelům konspiračních teorií včetně zdánlivě nepochopitelných popíračů existence nemoci jako takové. Jestliže ale tato společnost, tedy její vládnoucí třída, není schopná ani během krize současných parametrů odstranit patentové právo, ani na vteřinu zpochybnit ziskuchtivost farmaceutických firem, dodavatelů zdravotnické techniky a ochranných pomůcek, nemusí být pro část zoufalé populace tak nepředstavitelné podlehnout teoriím o “spiknutí elit”. Jejich šiřitelé si ale dávají sakra pozor, aby kritika nezašla příliš daleko, tedy k podstatě kapitalismu jako asociálního, protispolečenského a nyní i nepokrytě nefunkčního systému.
Covidovou strategii si nevyprosíme ani nevyjednáme
Pracující, mladí lidé, statisíce lidí, kteří se již dávno ocitli hluboko na dně bez příjmů a snaží se o holé přežití nejsou v tomto boji “na jedné lodi”, společně s velkými podnikateli, jejich vládou a jejich opozičními politiky. Když Socialistická alternativa vloni v dubnu zveřejnila výzvu “Kapitalismus do karantény!” a oslovila s ní některé odborové a levicové kolektivy, setkala se s výjimkou kolektivu Clara a některých jednotlivců s mlčením nebo odmítnutím. Situace se po deseti měsících všechno, co jsme nastínili, jen potvrdila a prohloubila.
Nyní ale zřetelně roste potřeba akce, kterou chápou jak některé skupiny, tak především některé kolektivy pracujících a mladých lidí. Kolektiv 115 propaguje od ledna iniciativu #ZeroCovid (nulový covid) s původem v německy mluvících zemích, další z nově formovaných iniciativ LEVICE nebo Hnutí Budoucnost navrhuje obdobné kroky založené na tvrdém lockdownu, uzavření společnosti včetně průmyslových podniků. Především ale odborová centrála ČMKOS prostřednictvím Josefa Středuly odráží rostoucí chápání masy pracujících, že současná situace zůstane neudržitelná, dokud budou statisíce lidí denně riskovat zdraví svoje a potažmo svých blízkých na pracovištích, jejichž provoz v této krizi není nezbytný pro nejnutnější fungování společnosti neironicky promořené virem SARS-CoV-2. Všechny tyto výzvy a iniciativy zatím zůstávají na poli “stanovisek” vyvěšených pro zájemce na webových stránkách a šířených na sociálních sítích. Především ale nepřicházejí s žádným způsobem návodu nebo doporučení, jak jejich splnění dosáhnout. Omezují se zároveň na apel vládám a politikům, kteří hájí úplně jiné zájmy a dopady pandemie na většinu obyvatel právě proto nevyhnutelně ignorují, jak jen mohou. Jestliže počty obětí postupně překračují počty obyvatel okresních měst, akce nás, pracujících a mladých lidí, tedy drtivé většiny společnosti, vystavené narozdíl od majitelů a akcionářů velkých firem a korporací nesrovnatelnému zdravotnímu a sociálnímu riziku i dopadům restriktivních nařízení – je nutná akce. Nikoliv ale akce popíračů pandemie, panoptika bývalých i současných neonacistů, kdysi prominentních agitátorů soukromého vlastnictví a trhu bez přívlastků a omezení nebo zradikalizovaných ultrapravicových manipulátorů.
Protipandemická akce vládě a velkému byznysu navzdory
Jedinou možnou cestou se ukazuje přímá akce kolektivů pracujících, studentek a studentů ve formě sociálně distancovaných demonstrací a stávek: okamžité uplatnění §106 zákoníku práce: “Zaměstnanec je oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví…” Oprávněné požadavky jako 100% náhrady za nepřítomnost v práci v souvislosti s nemocí, ošetřováním nebo karanténou, časté placené přestávky, hrazení zvýšených nákladů a dodržování pracovní doby při práci z domova a pod. stejně jako množství dalších požadavků musí demokraticky diskutovat a prosazovat kolektivy pracujících včetně odborových organizací společně. Jinak majitelé, velcí akcionáři a jejich politici s proslaveným “nikdy” neustoupí ani o píď. Skutečnou anti-covidovou strategii nelze prosadit vyjednáváním s někým, komu na tom nesejde – je třeba ho donutit. I tam, kde již zaměstnavatelé tlaku ustoupili nebo je k některým bezpečnostním opatřením donutilo ohrožení provozu, je potřeba vytvářet demokratická zaměstnanecká “covidová shromáždění” s volenými a odvolatelnými zástupci.
Podobný princip mohou a musí použít studentky a studenti, pokud bude mít vláda tendenci je, učitelský sbor a ostatní pracovnice a pracovníky školství hnát do škol, aniž by zajistila skutečně bezpečné podmínky výuky. Jak kolektivy pracujících, tak studentek a studentů, nezaměstnaných a podobně mezi sebou budou muset koordinovat postup, být schopné se navzájem podpořit a společnou stávkou prosadit skutečný lockdown všech provozů, které nejsou nezbytně nutné. A stejným způsobem zabránit neuváženým a uspěchaným zvolněním, pokud tak ve skutečně demokratické debatě usoudí. Například Hnutí Budoucnost vyzývá své členky a členy, kteří jsou organizováni v odborových svazech, aby se obrátili na “vedení svých odborových svazů, aby k aktuální epidemické situaci zaujaly jasné a jednotné stanovisko” (aniž by bylo specifikováno jaké). Předseda téhož hnutí operuje na sociálních sítích “generální stávkou” stejně jako výrazná autorka Alarmu Apolena Rychlíková nebo LEVICE v jednom z posledních prohlášení. Aby ale bylo možné odborové svazy dotlačit k akci, je nutné neprodleně především sbírat podporu a přistupovat k akcím “dole”, v členské základně odborů a mezi převažujícími neorganizovanými pracujícími. Spojení potřebujeme navazovat s kolegyněmi a kolegy v jiných zemích, protože zvlášť dominantní koncerny budou vyhrožovat úplným zrušením některých provozů v případě protestů.
Společně proti kapitalismu
Pandemie ukázala, bez koho se společnost neobejde. Neobejde se bez masy pracujících v přední linii a dalších profesích. Obejde se bez majitelů a akcionářů, které zřídka v práci potkáme. Až to skončí, vrátíme se prý do normálu. Málokdo z nás ale touží po před-covidovém „normálu“ stresu, nekonečných přesčasů, arogantních manažerů, přeplněných tříd, živořícího zdravotnictví, sociálních a veřejných služeb – každý si dosadí řadu dalších věcí.
Protipandemické hnutí pracujících a mladých lidí se tak musí koordinovat a soustředit na trvalé změny v běžném provozním životě, za zachování všech možných výdobytků jako mohou být zatím dočasné 100% náhrady za nemoc nebo ošetřování atd. Jestliže kapitalistické vlády dělají nevídané psí kusy v podpoře “své” ekonomiky, je nabíledni, že nám budou chtít dříve nebo později vystavit účet. Bylo by to podruhé za jedno desetiletí, kdy zisky zůstanou většinou nedotčené a pracující vycucaní až na dřeň.
Protipandemické hnutí pracujících a mladých lidí může být také skutečným základem společné organizace, která přinese skutečnou dennodenní obhajobu práv nereprezentované většiny společnosti. Může se stát hnutím politickým, levicovým, demokraticky socialistickým a mezinárodním.
Ne, nechceme návrat do “normálu” před pandemií – nikdy jsme v tom nebyli společně s velkými kapitalisty, akcionáři nebo bankéři. Společně se jim ale postavme! Teď. Všude.
Od 9. března začínáme distribuovat následující leták (ke STAŽENÍ ZDE):
KAPITALISMUS DO KARANTÉNY!
Generální stávku proti sabotáži úsilí o potlačení pandemie
K její přípravě je třeba zahájit okamžitou diskusi pracujících a studentských kolektivů na základě demokratické diskuse shromáždění konaných za dodržení sociální distance. Odboroví aktivisté a jejich organizace ať bezprostředně vyzvou vedení svých svazů a centrál k celostátní a mezinárodní kampani.
Považujeme tam, kde nejde o nezbytný provoz, za nutné okamžité zastavení provozu na základě rozhodnutí kolektivu zaměstnanců a zaměstnankyň v souvislosti s bezpečnostními riziky na základě §106 Zákoníku práce: „Zaměstnanec je oprávněn odmítnout výkon práce (pokud) bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví“. Se 100% náhradou mezd. Odmítáme ale také snahu o „návrat před pandemii“ s celým systémem sociální nespravedlnosti, vykořisťování a útlaku. Pandemie především odhalila naprostou neschopnost kapitalistického systému zvládat jakýkoliv prvek nezbytné společenské reakce, všechny dílčí úspěchy lze připsat především maximálnímu nasazení lidí „v první linii“ – v naprosté většině ženských pracujících.
Předkládáme návrh zásad protipandemického hnutí pracujících a mládeže k debatě:
– 100% náhrady za karantény, izolace, překážky v práci, ošetřování dětí a nemoc mzdy po celou dobu nepřítomnosti v práci zpětně od 12. března 2020.
– Nutný provoz za podmínek bezpečné práce pod kontrolou ohrožených zaměstnankyň a zaměstnanců: nejméně tři placené přestávky za směnu, OOP a maximální možné distance během provozu a při střídání směn.
– Okamžité vyplacení dlužných příplatků zdravotnickému personálu, rizikové příplatky všem, kteří jsou nuceni chodit do práce během pandemie – každá práce je riziková! Kompenzace následků Covid-19 jako u nemocí z povolání, odškodnění pozůstalých rodin.
– Znovuotevření škol a pracovišť pouze za podmínek odsouhlasených studenty, rodiči a pedagogickým i nepedagogickým personálem – bezpečnost a zdraví musí být na prvním místě. Masivní investice do efektivního veřejného školství: maximálně 15 vyučovaných ve třídách.
– Práce z domova všude, kde je to technicky možné za podmínek stanovených zaměstnanci (dodržování pracovní doby, příplatky na vlastní výdaje atd.)
– Velkoprodukce nezbytných potřeb – základních potravin, ochranných pomůcek, hygienických potřeb a léků vyžaduje neziskový princip, tedy znárodnění největších producentů pod demokratickou kontrolou zaměstnanců a spotřebitelů. Pryč s patenty na léky a vakcíny!
– Žádnou spekulaci, regulaci cen nezbytných potřeb vč. základních potravin nejméně na předkrizovou úroveň!
– Žádné propouštění, žádné snižování mezd. Ať majitelé otevřou účetnictví a vrátí zisky z posledních 5-6 let, které jsou výsledkem práce zaměstnanců.
– Zachování, rozvoj zaměstnanosti a snížení pracovní zátěže zkrácením pracovní doby nejvýše na 35 hodin týdně bez snížení mezd a zhoršení pracovních podmínek; minimální dovolenou 5 týdnů a snížení věku pro odchod do důchodu na 60 let. Minimální důstojnou mzdu 32500 Kč měsíčně nebo 200 Kč/hod. Řádné pracovní smlouvy pro všechny zaměstnance.
– Zmrazení nájmů a cen služeb (voda, teplo, elektřina, plyn) na minimální, neziskové, regulované tarify. Trvale regulované dostupné nájemné, masivní rekonstrukci a výstavbu obecních bytů místo komerčních kancelářských, hotelových nebo předražených bytových komplexů soukromých developerů. Zákaz vystěhování neplatících nájemnic a nájemníků bez náhrady!
– Okamžité zastavení vymáhání dluhů prostých lidí exekutorskými mafiemi a jejich úplné odpisy tam, kde to sociální situace dlužníků vyžaduje.
– Důstojnou podporu všem, kdo zůstali bez příjmů. Prodloužení nároků na podporu v nezaměstnanosti a všechny příspěvky na neurčito, dokud se nezlepší zdravotní a hospodářská situace. Razantní navýšení sociálních podpor a aktivní pomoc ze strany příslušných úřadů!
Nezávislou levici, odbory o sociální organizace bez kompromisů!
V procesu protipandemického hnutí pracujících a mládeže je podle nás nutné klást důraz na obnovu bojovných odborových, studentských, ženských, nájemnických a dalších organizací a vytvoření nového demokratického politického hnutí pracujících a mládeže. Jejich funkcionářky a funkcionáři musí být pravidelně demokraticky volení, odvolatelní a nesmí pobírat víc, než je průměrný příjem těch, které zastupují.
K prosazení takových požadavků potřebujeme bojovnou opozici napříč odborovými a dalšími organizacemi pracujících, která demokratizuje dosavadní vyjednávání a připomínkování a nebude se bát běžných nástrojů obrany pracujících jako jsou demonstrace, stávky a okupační stávky.
Prosazujeme demokratickou a na kapitálu nezávislou politickou alternativu pracujících a mládeže, opřenou o skutečná sociální, ekologická a jiná protestní hnutí, o bojovné odborové organizace. Volby chápeme jako platformu k rozvoji hnutí a boji za jeho požadavky, ne jako cíl sám o sobě. Odmítáme jakékoliv zákulisní vyjednávání a spojenectví se stranami kapitálu.
Rasismus, nacionalismus, diskriminace žen, mládeže a všech menšin jsou nepřípustné – musíme se bránit všem pokusům rozdělit pracující a mladé lidi ve společném úsilí. Jsme pro široké feministické stávky, masové protesty proti rasismu, drancování životního prostředí a dalším patologickým jevům systému.
Ne! Evropě kapitálu. Ano! Evropě pracujících – potřebujeme živé spojení a aktivní spolupráci s levicovou, odborovou a sociální opozicí na západě a východě za srovnání životní úrovně a podmínek v celé Evropě, společný postup proti diktatuře nadnárodních koncernů a jejich politice zneužívání levné pracovní síly. Za takový prostor nelze současnou EU považovat.
Pryč s vojenskými pakty, konec válkám, okupacím a diktaturám! Chceme razantně snížit výdaje na zbrojení; prosazovat vystoupení ČR z NATO a jeho zrušení, stažení všech vojenských a policejních jednotek ze zahraničních vojenských akcí, vyjma čistě humanitárních složek sloužících místnímu strádajícímu obyvatelstvu (např. nemocnice).
Usilujeme o společnost, která bude uspokojovat potřeby většiny a ne přinášet výhradně zisk vlastníkům a akcionářům.Usilujeme o svobodnou a dobrovolnou federaci dělnických demokracií v Evropě a na celém světě, o mezinárodní demokratickýsocialismus! Jsme za dělnickou samosprávu a demokracii tak, aby politická a hospodářská moc byla v rukou většiny. Jsme za demokratický plán výroby, který zamezí jak chaosu trhu, tak plýtvání stalinistického byrokratického centrálního plánování před rokem 1989.
Od 9. března distribuujeme tento leták (ke STAŽENÍ ZDE)