“Svobodu Navalnému”, “Putin je zloděj” a “Pryč s carem” – s těmito hesly zaplavili protestující Rusko v sobotu 23. ledna. Podle všeho jde o počátek protestní vlny, v níž Navalnyj a kol. nakonec nehrají tak jedinečnou roli, jak se mu ji snaží přisoudit jak mocenští konkurenti Ruska na “západě”, tak ti, kdo papouškují režimní propagandu kremelského vládce. Text níže vychází ze zpráv, analýz a letáků ruské Socialistické alternativy a reflexí událostí v českých médiích.
Protesty otřásly více než stovkou měst napříč devíti časovými zónami. V Moskvě byly protesty o něco menší, zato mnohem mladistvější než během demonstrací po volbách v roce 2012. V té době se ale hnutí do značné míry omezilo pouze na hlavní město. Odhady, že sobotní protesty jsou největší v historii postsovětského Ruska, jsou ale patrně správné.
Úřady se pustily do vlny represí okamžitě po zveřejnění výzvy k protestům. Prvním cílem byli spolupracovníci štábu Navalného včetně jeho manželky Julie, příkaz k opuštění země do 4 dnů dostal Vladen Los, právník Fondu boje s korupcí, který má běloruské občanství. Předběžná represivní opatření nabyla až komické podoby: šéfredaktora Mediazony Sergeje Smirnova předvolali za to, že na Twitteru zveřejnil předpověď počasí na sobotu.
Režim ale dobře pochopil, že “staří známí” vůdci nejsou zdaleka takový problém, jako největší hrozbu správně identifikoval mládež. Vedoucí činitelé na univerzitách a ve školách vydávali jedno varování studentkám a studentům, aby je odradili od účasti. Na Moskevském inženýrsko-fyzikálním institutu tak měli studentky a studenti v případě účasti očekávat potíže při zkouškách a shánění zaměstnání. Baškirská univerzita nařídila na sobotu 23. ledna mimořádné vyučování, Jaroslavská univerzita rovnou pohrozila zařazením na “černou listinu státních institucí”. Roskomnadzor (Služba pro dohled nad médii) požadovala po sítích TikTok a VKontakte odstranění videí s pozvánkami k demonstracím a pohrozila milionovými pokutami sociálním sítím, pokud budou “vyzývat nezletilé k účasti”.
Ulice měst po celé zemi byly v “den D” plné policejních robocopů připravených protesty potlačit. Odhadovaný počet zatčených překročil 3000. Podle Odborového svazu novinářů a mediálních pracovníků je mezi nimi nejméně 50 žurnalistů. To vše ukazuje, jak moc dobře si Putinův režim uvědomuje, že stojí před bouří.
Narozdíl od předchozích protestů mládeže se tentokrát demonstranti a demonstrantky pouze pasivně nebránili zatčení, často šli vědomě proti policejním zátarasům. Jedna zásahová jednotka v Moskvě se dostala pod tak intenzivní “palbu” sněhovými koulemi, že musela ustoupit. Později večer se jiná skupina pokusila vzít útokem policejní stanici, aby osvobodila zatčené.
K protestům vyzval Alexej Navalný, opoziční politik, kterého agenti Kremlu otrávili chemickou látkou novičok. Pět měsíců strávil v německé lékařské péči, než oznámil návrat do Moskvy. Minulou neděli, jen několik minut před přistáním plánovaným na Vnukovo, kde ho čekaly stovky příznivců, byl let přesměrován na jiné letiště. To vedlo mimo jiné k protestům pilotů jiných letadel, jejichž letové plány byly také narušeny. jeden z nich dokonce natočil, jak jeho stroj bezmála skončil ve vzduchu bez paliva.
Zatkli ho bezprostředně na pasové kontrole a převezli na místní policejní stanici, kde ho ve vykonstruovaném procesu bez přítomnosti obhájce poslali na 30 dní do vazby. Nyní mu hrozí až třináct let vězení. Následující den vyšel obsáhlý Navalného dokument o korupci Putinovy rodiny, o paláci, který měl být na břehu Černého moře postaven speciálně pro Putina za miliardy dolarů. Během jediné hodiny film shlédl přes milion diváků, po týdnu jejich počet překročil 90 milionů.
Navalný sám je podnikatel, který svou politickou dráhu zahájil jako pravicový, dokonce ultrapravicový liberál. Během “bolotných” protestů po volbách v roce 2012 se účastnil ultrapravicového “Ruského pochodu”. Během několika let u něj ale došlo k zajímavému obratu, když upozaďoval své proti-přistěhovalecké pozice. Ačkoliv je známý především jako aktivista pranýřující korupci ruské vládnoucí elity, populistickým způsobem odráží evidentní posun doleva mezi ruskou mládeží, která má plné zuby vysokých nákladů na vzdělání, nízkých a nejistých mezd a celkově stagnující a reakční politiky vládnoucí elity, stejně jako tzv. “systémových stran” včetně komunistů, které udržují Putina u moci. Když Navalný vloni vyjádřil podporu Berniemu Sandersovi, zbytek liberální opozice se vyděsil.
Zatčení Navalného zapůsobilo jako detonátor v situaci, kdy se kupí problémy ruské společnosti.
Liberální pro-kapitalistické skupiny nehrají na rozdíl od roku 2012 v těchto protestech takovou úlohu, přítomnost ultrapravice je mizivá – také proto, že Putin vědomě apeluje na nejzaostalejší vrstvy obyvatelstva jejich reakční rétorikou.
Ačkoliv je hnutí mezitřídní a zahrnuje část středních vrstev a živnostníků ohrožených krizí v souvislosti s epidemií Covid-19, jeho srdcem je pracující a studentská mládež, jejíž energie ho může pohánět velmi dlouho.
Největší slabinou je ale fakt, že neexistuje významná levicová síla s dostatečně silnou organizací, která by dala protestům vedení. Ty jsou oznamovány kanceláří Navalného – poměrně úzkou skupinou pro-kapitalistických politiků, kteří si pouze přejí svržení putinovského bonapartismu. Věří, že lze rozložit systém zevnitř, o čemž svědčí strategie “chytré volby”, tedy napříč politickým spektrem volit systémové – a tedy dávno spacifikované proputinovské strany.
Neexistuje zatím žádná organizovaná struktura, která by umožnila formulovat požadavky těm, kdo se protestů účastní. Ačkoliv mnozí vědomě žádají propuštění Alexeje Navalného a dalších politických vězňů, převažují jasně nálady proti současnému režimu a korupci, protesty ukazují na rostoucí touhu po změně, aniž by bylo jasné, o jakou změnu by mělo jít.
Části Komunistické strany zaujímají v nejlepším případě “neutrální” pozici, když žádají propuštění zatčených, zatímco prokremelští vůdcové této strany považují protesty za “hybridní válku” proti Rusku. Jiní tzv. marxisté jak v Rusku tak na mezinárodní scéně považují tyto protesty za “maloburžoazní” pod “liberálním vedením” a odmítají se jich účastnit, dokud to masy nepochopí! Typický je v tomto směru článek “Kto je Alexej Navaľnyj?” bývalého volebního lídra Socialisti.sk Eduarda Chmelára v Argumentu.
Socialistická Alternativa s tím ostře nesouhlasí. Ačkoliv se Navalný do jisté míry posunul doleva, zůstává liberálem, prokapitalistickým politikem, který nedisponuje skutečným programem na řešení problémů ruské společnosti. Hlásání “poctivého kapitalismu” nepovede k odstranění autoritářství a korupce, jejichž původ je – právě v kapitalismu. S jasnou alternativou musí přijít levice.
Prozatím jde o hnutí na obranu jednoho člověka, jehož tým zároveň sám určuje strategii a taktiku. Je to závažnější problém, než prostá demokratičnost celého hnutí. Kreml už mnohokrát dokázal, že je proti opozici připravený použít jakékoliv prostředky. Odstranil bývalého místopředsedu vlády Borise Němcova, stejně jako řadu novinářů a opozičníků. Pokus otrávit Navalného před šesti měsíci dokazuje, že hnutí potřebuje široké volené vedení, které nebude záviset na jediné postavě.
Tvrdíme, že je nutné ustavit pevnou základnu hnutí vytvořením demokratických akčních výborů, v nichž se bude diskutovat a rozhodovat o strategii a požadavcích. Ačkoliv je hlavním zdrojem podpory tohoto hnutí středoškolská mládež, studentky a studenti vysokých škol a mladí lidé v prekarizovaných zaměstnáních, je nezbytné vytvořit pevné pouto s širší pracující třídou – požadavky na minimální mzdu 300 rublů na hodinu, bezplatné zdravotnictví a školství v tom hrají zásadní roli. A vyzývat je pochopitelně nutné k novému ústavodárnému shromáždění, v němž bodou zastoupeny všechny vrstvy pracujících a utlačovaných, aby bylo možné kompletně rozbořit Putinův režim a nahradit ho přirozeně svobodnou a demokratickou socialistickou společností.
Sobotní protesty ukázaly řadě lidí, kteří se na protesty zatím dívali s nedůvěrou, kolik lidí je ochotných vzepřít se režimu. Proto současné hnutí ještě neukázalo svoji plnou sílu – klíčové bude, jak daleko revoluční proces zajde, zda se podaří pracujícím a mladým lidem zorganizovat se a v neposlední řadě, že podstatou režimu je kapitalistický systém. Podmínky v práci, ve školách, mizerné mzdy a stipendia, nezaměstnanost a nízká životní úroveň vedou k další radikalizaci. Selhání zdravotnictví v souvislosti s covidem a směšné výplaty zdravotnic a zdravotníků, stejně jako rozpočtovými škrty rozbitý vzdělávací systém akumulují hněv. Konečně, zvlášť pokud bude hnutí pokračovat, proti podzimním “volbám bez výběru” bude nutné místo “chytrého hlasování” organizovat aktivní bojkot s protesty před volebními místnostmi a stávkami.
Běloruské zkušenosti ukazují, s jakou rychlostí se protestní hnutí dokáže rozšířit mezi široké pracující vrstvy. Zbraní jsou nezávislé stávkové výbory a generální stávka proti putinovskému režimu – politická revoluce je klíčem boje proti kapitalismu. Další protesty jsou svolány na 31. leden. Socialistická Alternativa se na nich bude energicky podílet.