Žádnou podporu stranám kapitálu - ODS, TOP 09 a ČSSD!

Hlas protestu? Kriticky a podmíněně nejlépe pro KSČM!

Nejserióznější komentátoři připouštějí, že ČSSD vyhraje volby. A dodávají, stejně vážně, že ať bude vládnout s kýmkoliv, ať s Paroubkem nebo bez, nečeká nás nic jiného než škrty, utahování opasků "vyvážené" progresivním zdaněním (s rostoucími příjmy poroste zdanění, včetně zdanění zisku kapitálu). Už se mluví o tom, že platy ve veřejném sektoru několik let neporostou, respektive, protože letos už část peněz byla "zmrazena", dojde k jejich absolutnímu, i když malému, poklesu letos, který potrvá. Komise pro důchody navrhuje další prodloužení odchodu do důchodu a další nutnost si připlácet s hrozbou, že "státní důchody" budou hodně nízké. Hospodářství roste nevýrazně a etablované politické strany se shodují v nutnosti řešit zadlužení.

Závěr, který si řada z nás snaží udělat před vhozením lístku do volební urny, je motivován oprávněnou snahou nezhoršit si vlastní sociální situaci. Bohužel ale politici dávají jen svou půlku pravdy, aby nás získali pro svou stranu. Bylo by to přijatelné, kdyby bylo stejně tak čitelné, v čím zájmu "kopou" a neoháněli se "zájmy společnosti". A bylo by to rozumné, kdybychom měli šanci je v okamžiku rozchodu s jejich sliby okamžitě nahradit jinými a jinou politiku.

Socialistická alternativa přistupuje k volbám z pohledu pracujících a mládeže a z jejich pohledu se snaží odhalit, co se skrývá za vábničkami politických stran, a rozhodnout se, jak volby nejlépe využít k k zjišťování skutečných zájmů pracujících a mládeže, k jejich politickému osamostatnění a prosazování jejich zájmů.

Čím je určováno hospodářství v ČR aneb co můžeme ovlivnit

Prvotní, od čeho se musí odvíjet pohled na volby, je stav hospodářství a jeho možnosti. Od počátku 90. let se orientuje jednoznačně na EU a je na ní zcela závislá, především na německé ekonomice. Není to vztah přímé úměry: když se do potíží dostaly otcovské banky KB (Francie), ČSOB (Belgie) a naposledy ČS (Rakousko), jejich dceřiné projekty to příliš nepocítily, protože díky velkým poplatkům neměly tolik peněz v rizikových obchodech. Stejně tak šrotovné v okolních zemích prodloužilo šanci pro zdejší automobilový průmysl. Jenže na druhou stranu, když německému hospodářství stoupne teplota, české má těžkou virózu. Takže shrnuto a podtrženo: o hospodářství jako celku se ve volbách nehlasuje, na to jsme příliš propojeni se světovou, resp. Evropskou ekonomikou.

Tak tedy aspoň úroveň zdanění, sociální systém, zadlužení? To už je trochu jiná. Tady už má vláda určitou libovůli. Jenže ta předposlední, vláda ODS postavená na koupení si několika poslanců od ČSSD, se pokusila naplno uskutečnit svůj program, včetně daňové reformy, která snížila daně bohatým a podnikům a tím pádem přišla o zdroj příjmů. Jeden z podstatných důvodů nárůstu dluhu.

Voliči ji nejen za to krutě potrestali v krajských volbách v roce 2008 (a ODS ztratila své pašalíky na krajích a tím ohrozila kšefty na ní napojených podnikatelů), ještě dříve, než naplno propukla ekonomická krize. V podstatě dnes pravici zachraňuje TOP 09 vydávající se za "ochránce vyrovnanosti rozpočtu" a "odpovědnou sílu". Jejich program, zvláště v podobě TOP 09, představuje nejtvrdší útok na trosky současných sociálních jistot a představuje neoliberální program, který svět do krize přivedl. Ve stručnosti se dá tento program shrnout do někdejšího hesla počátku ODS: "volná ruka trhu". Tedy nic neregulovat, neřídit, a když se někde ruka trhu sekne, tak to odnesou zaměstnanci (viz zpronevěřené peníze amerického energetického Enronu, sanace bank po bankovní krizi, apod.).

Jen lákadlo v podobě K. Schwarzenberga může TOP 09 přinést hlasy části městské mládeže, té části, která věří trhu, přestože dennodenně prokazuje převážně iracionalitu. Ve zkratce se dá program pravice shrnout: vše, co ještě zbylo, zprivatizovat (včetně škol, školek, nemocnic, sociálních ústavů), sociální podporu jen výměnou za systém nucených veřejných prací, snížit platy a přidat práci.

Čí zájmy hájí ČSSD?

Od roku 1996 se naděje části pracujících spojují s ČSSD. I když s obměnami, důsledně z odporu a ze strachu, s čím by mohla ještě pravice přijít, část společnosti volí ČSSD, aby jí ve volební kampani tolerovala prázdné předvolební sliby ("Vždyť by o tom nikdo nenapsal, kdyby tam taková zmínka nepadla," vysvětlil Škromach, proč slib [o zvyšování důchodů] vypustil z úst.). A zkušenosti z vlád ČSSD říkají, "je to jako ODS Light". Existenční minimum znamenající pro lidi mimo Prahu (ale i v Praze) život na hraně chudoby nezavedl ministr Nečas, ale Špidla. Banky sanoval, aniž by potrestal viníky jejich špatného stavu (částečně s výjimkou IPB), a privatizoval Zeman. A daňové prázdniny pro kolem jdoucí kapitál přišly také s vládou ČSSD.

Ve všech zásadních rozhodnutích se ČSSD ukázala pro kapitál bezpečnou stranou, která má sice vazby na špičky odborů (to se na druhou stranu pro "zkrocení" odborů hodí více než arogance!?), ale ve všech důležitých hlasováních ukazuje svou státnickou zodpovědnost. Kdo se do jejího programu pečlivě začte, objeví tam "podporu veřejných a soukromých investic" a "využívání evropských fondů". A v neposlední řadě, sesterské organizace ČSSD španělská, portugalská a řecká sociální demokracie tváří v tvář zadlužení škrtají na sociálních výdajích ač byly zvoleny za úplně jiné sliby.

I když chápeme, že řada zaměstnanců se chce volbou ČSSD bránit proti pravici, pro pracující a mládež ale ČSSD nic víc, než že nás bude "škubat" citlivěji, nenabízí.

Kde je alternativa? V SPOZ, VV a SZ NE!

I nové strany (VV, SPOZ) slouží jen k nalákání nespokojených voličů – sice jejich protikorupční (VV) a pro-demokratická (SPOZ – posílení vlivu voličů na využití volebního lístku, snížení procenta na vstup do Parlamentu na 3 %) hesla jsou líbivá, ale Zemanovy Čisté ruce skončily do ztracena a R. John se podílel na "privatizaci" Železného Novy do vlastních rukou. Navíc VV se stále více ukazuje být jen marketinkovým tahem některých podnikatelů a SPOZ je plná bývalých politiků, včetně z ODS. VV navíc v poslední době začaly obsazovat prostor uvolněný po Dělnické straně. Lépe se honí bezdomovci a narkomani po parku než korupce ve společnosti.

Je celkem jasné, že strany, které se samy zarovnávají napravo od ČSSD, žádnou skutečnou alternativu nenabízí. Odkud se tedy bere jejich podpora? Od pracujících ne! Jsou to strany, které se tváří jako radikálněji demokratické, jako protikorupční, ale pokud by se do Parlamentu dostaly, skončily by ještě dříve, než Strana zelených. Jejich program může být přijatelný pro střední vrstvy, které věří, že korupce je nádorem a ne součástí systému, že zastupitelská demokracie funguje, jen musí být více kontrolovatelná. Jejich ekonomický program je v podstatě nulový, jejich členská základna malá a jejich aktivisté, tedy spíše kandidáti, pocházejí mnohdy buď ze současných stran (zvláště u SPOZ, dokonce i z řad ODS) nebo podnikatelských kruhů (u VV, o které se v Praze spekuluje jako o straně podnikatele Janouška, někdejší šedé eminence pražské ODS). Pro pracující i pro mládež nic lákavého na tomto programu i tomto prostředí není.

Strana Zelených skončila rychleji, než začala a svůj volební úspěch proměnila v koryta. Její původní voliče (rozezlené) nahradila voličská základna liberálních stran, která má letos žně.

Strana zelených si před čtyřmi lety zajistila podporu celé řady protestně naladěných mladých lidí i lidí z ekologických a lidsko-právních iniciativ a hnutí, které ale – tu rychleji, tu pomaleji – výrazně zklamala. Jedním z důvodů bylo i to, že kvůli nepříliš demokratickému systému voleb se do Parlamentu nedostalo více jejích kandidátů, kteří by konflikt, ke kterému uvnitř došlo, daleko více zvýraznili a mohli by se stát součástí levějšího odklonu. Protože jsme před volbami v roce 2006 kriticky podpořili voliče Zelených, považujeme za rozumné připomenout proč:

„Zelení přitáhli do svých řad řadu aktivistů z ekologických, lidskoprávních a dalších organizací a snaží se zaujmout jako klidná, přitom důsledně demokratická strana. Právě lidé z "občanského sektoru" mají za sebou celou řadu střetů s koalicemi ODS, ČSSD a KDU-ČSL na radnicích a na krajích a znají jejich aroganci.

Od dob předsedování J. Beránka (a ideologického vedení J. Patočky) vnitřní hádky poklesly (za jejich vedení se až přespříliš manipulovalo s členskou základnou, která si to nenechala líbit), strana se přestala orientovat na jakousi kritickou podporu ČSSD, což jí na jedné straně dodalo více sebevědomí a přitažlivosti, na straně druhé hrozí nebezpečí, že po volbách podpoří nebo vstoupí do vlády s ODS.

Její program zanechává více otazníků, než odpovědí. Ekonomický program Zelených má daleko blíže k liberálnímu, než sociálnímu programu. Zkušenosti jejích aktivistů velí být otevření neziskovým, nevládním organizacím, kterým by podle programu měl být otevřen, nebo dokonce předán veřejný sektor. A tím se otevírá cesta k privatizaci veřejného sektoru, nebo k tomu, o čem cudně nemluví (ale píše) ČSSD, "partnerství veřejného a soukromého sektoru". Od neziskové charity jako služby bližním k byznysu s potřebnými je někdy blíž, než se zdá. Pro pracující v jejím programu není nic extra zajímavého a přitažlivého.“

Chápeme a podporujeme ty, kteří z důvodů vyjádřit protest proti současnému establišmentu budou volit KSČM a Zelené. i když jde v tuto chvíli o dva odlišné důvody protestu … Zelení [budou voleni] těmi, kteří se obávají zhoršování jednak životního prostředí a mnohem významněji omezování demokratických práv (korupce, policejní zásahy, diskriminace menšin, apod.).

Zelení mohou velmi rychle skončit ve vládě s několika svými zásadními body z programu jako jedna ze stran establišmentu, kterou se podaří vtáhnout do systému.“

(Budoucnost, jaro 2006)

„Strana zelených napevno převzala místo Unie svobody, liberální strany, tentokrát se zeleným nádechem, strany, od které řadoví zaměstnanci a zaměstnankyně, studenti, studentky, všeobecně mladí lidé, sociálně slabí, lidé z různých menšin už nemají co očekávat. Zato je SZ otevřená podnikatelům s eko-výrobky a v budoucnu i místním podnikatelským lobby všeobecně. Aktivisté se budou muset smířit s tím, že "obchvaty skrz města jsou řešením", že "raději hypermarket pro lidi než starý barák pro pamětníky" anebo "hromadná doprava musí podražit, aby byla udržitelná".“

(Budoucnost, podzim 2006)

SZ se podařilo pohřbít tuto alternativu a dnešní aktivisté, o kterých jsme mluvili, jsou víceméně z politiky znechuceni.

Volit mladě. Volit jinak...!?

Jestli se něčím liší letošní volby od jiných let, je to jednak ještě větším rozdělení mládeže a starších lidí a jednak obrovskou výzvou změnit politiku. Proto napříč společností kolují výzvy typu Defenestrace 2010 (kroužkujte politiky na konci kandidátek), Vyměňte politiky (s výzvou k podpoře menších stran), aj.

Část nakonec podlehne pravicové "generační revoluci" (a podpoří TOP 09, VV nebo ODS), část podpoří poprvé nebo ještě jednou Zelené, část možná Pirátskou stranu a část – v podstatě ze stejných důvodů (nespokojenost s politikou a obavy z budoucnosti) – i Dělnickou stranu II. T. Vandase (i když její protestní potenciál se již trochu vyprázdnil).

Než naříkat nad morálními hodnotami mládeže, nad špatným mediálním tlakem a mediálním obrazem konzervativní levice je lepší se podívat realitě do očí: co nabízí etablovaná levice mládeži? Obranu existujícího stavu, tedy trvalé nezaměstnanosti (vyvažované sociálními dávkami a "nucenými" obecními pracemi), perspektivy důchodu co nejpozději a za malé peníze, rozkládajícího se školství. Opravdu lákavé "revoluční" hodnoty.

Hlas protestu? Kriticky a podmíněně nejlépe pro KSČM!

Pokud má být hlas pracujících a mládeže ve volbách nejúčinněji využit, pak je nejrozumnější volit KSČM. Ne pro její program, ne pro její životaschopnost. KSČM ale může v parlamentu vyvažovat nejpravděpodobnější vládu ČSSD zleva – minimálně tak, jak ukázala při hlasování o posledním rozpočtu: podpořit všechny sociální opatření, ale rozpočet jako celek nechat "vyžrat" etablovaným stranám. Přes mediálně dostatečně připomínanou minulost KSČM (resp. její přímé předchůdkyně KSČ) návrat ke stalinismu nehrozí. Přesto nostalgie části starších členů může – do jisté míry oprávněně – odpuzovat mládež.

Na druhou stranu je KSČM jedinou stranou nalevo, která si udržuje alespoň zdání opozice. KSČM je většinou po ruce, když dochází k sociálním konfliktům na lokální úrovni. A většinou dokáže problémy přijmout za své a přednést na úrovni zastupitelstev. Nedokáže ale už přetavit nespokojenost buď v nárůst svých řad nebo v podporu nově vznikajících občanských a sociálních iniciativ. Ty jsou ale potřeba, aby aktivismus jednotlivců nepřišel k úhynu a nepřeměnil se v byrokratický rutinní postup namísto iniciativy zahrnující a organizující.

Zkrátka: KSČM není stranou pracujících a mládeže, jen protestní volbou.

Navzdory socialismu v programu KSČM chápe a bere na vědomí realitu kapitalismu tak, že její ekonomický program se dá shrnout do závěru: "musíme být vzdělání, inovativní, aby si nás kapitál domácí nebo zahraniční vybral jako dobrou pracovní sílu". Občasné náměty "participace pracujících" patří do říše "utopického socialismu". Proto je v KSČM vysoce oceňován příklad Číny (daleko více než Severní Korea a snad i více než Kuba), která dokázala přilákat zahraniční kapitál (nemluví se ale o tom, za jakou cenu v podobě pošlapávání odborových a dalších práv zaměstnanců, devastaci životního prostředí a v absenci demokracie).

Strana pracujících chybí

Na lokální úrovni je jen málo uskupení, které dokážou místním protestům dát alternativu. Prakticky všude, kde se lidé dostanou do problémů a střetů s radnicí, vznikají jednorázová občanská sdružení. Pokud jde o problémy ekologické, některá menší opoziční uskupení jejich témata přednášejí na zastupitelstvech, ale k vzájemnému propojení a nárůstu aktivity a jejímu rozšíření to nevede. Pokud jde o problémy sociální (například bydlení), bývá často jediným spojencem KSČM. A ani ona nepřináší víc, než jen přednesení problému na zastupitelstvu a příslib podpory při hlasování. Přestože v případě místních protestů jsou většinou na straně občanů a její aktivisté v menší míře se protestů účastní, nedokáže jako strana nabízet alternativu. Noví členové do ní masově nevstupují a protesty nevyvolává, ani nevede.

Potřebujeme ale úplně jinou stranu – stranu založenou na aktivismu, potřebujeme stranou spojenou se zájmy pracujících a mladých lidí a spojující jak sociální, tak demokratické požadavky. Taková strana ale nespadne shora, vyroste jen na aktivitě sociálních hnutí, na demokratických, zdola kontrolovaných odborových organizacích, na organizujícím se hnutí mládeže. Kolem nás je řada problémů, které volají po odpovědi a po řešení, ale jakoby se zdálo, že lidé čekají do voleb, čekají, že někdo něco vyřeší za ně, nebo rezignovaně doufají, že se to nějak vyvrbí.

Tváří v tvář ekonomické krizi, rostoucímu odporu obyvatel Evropy, kterým jsou předkládány účty za ekonomickou krizi, kterou nezpůsobili, je i před námi výzva, aktuálnější více po volbách než před nimi: necháme na sobě "štípat dříví"? Smíříme se, že je nutné jít později do důchodu, snížit si platy, nechat politiky žvanit, ustupovat kapitálu, místnímu nebo nadnárodnímu, a platit jeho ztráty?

Vyzýváme všechny, kteří vědí nebo aspoň tuší, že čekat není na co, aby se s námi spojili, abychom začali už teď s obnovou odborů v kolektivní orgány za zájmy pracujících, s důslednou obhajobou práv nájemníků, se vznikem hnutí středoškoláků a učňů za jejich práva.