Kalousek musel založit TOP 09, aby zachránil pravici šanci ve volbách. A díky mediální podpoře si může dovolit hlásat takřka třídní nenávist: „vše, co ještě zbylo, zprivatizovat (včetně škol, školek, nemocnic, sociálních ústavů), sociální podporu jen výměnou za systém nucených veřejných prací, snížit platy a přidat práci“. I nové strany (VV, SPOZ) slouží jen k nalákání nespokojených voličů – sice jejich protikorupční (VV) a pro-demokratická (SPOZ – posílení vlivu voličů na využití volebního lístku, snížení procenta na vstup do Parlamentu na 3 %) hesla jsou líbivá, ale Zemanovy Čisté ruce skončily do ztracena a R. John se podílel na „privatizaci“ Železného Novy do vlastních rukou.
Strana Zelených skončila rychleji, než začala a svůj volební úspěch proměnila v koryta. Její původní voliče (rozezlené) nahradila voličská základna liberálních stran, která má letos žně.
Je vláda ČSSD, třebas i s podporou KSČM, lepší alternativou? Jen zdánlivou! ČSSD sice mluví o poplatcích, třináctých důchodech, spravedlivějších daních, ale dojde-li na lámání chleba, proti kapitálu nepůjde. Stejně jako řecký PASOK (sociální demokracie), která pod diktátem MMF a ze strachu ze zhroucení ekonomiky škrtá, propouští a ruší sociální stát. A stejně tak za demontáž sociálního státu potrestali voliči maďarskou sociální demokracii v posledních volbách.
Dobře, tak tedy hlas pro KSČM nebo nehlasovat vůbec? Přestože KSČM vládu ČSSD bude kriticky vyvažovat zleva (nebo by aspoň měla), není ani zdaleka jednoznačnou šancí pro pracující a kvůli své minulosti (samozřejmě dostatečně připomínané médii) nemá důvěru mládeže. KSČM je většinou po ruce, když dochází k sociálním konfliktům na lokální úrovni. A většinou dokáže problémy přijmout za své a přednést na úrovni zastupitelstev. Nedokáže ale už přetavit nespokojenost buď v nárůst svých řad nebo v podporu nově vznikajících občanských a sociálních iniciativ. Ty jsou ale potřeba, aby aktivismus jednotlivců nepřišel k úhynu a nepřeměnil se v byrokratický rutinní postup namísto iniciativy zahrnující a organizující.
Potřebujeme ale úplně jinou stranu – stranu založenou na aktivismu, potřebujeme stranou spojenou se zájmy pracujících a mladých lidí a spojující jak sociální, tak demokratické požadavky. Taková strana ale nespadne shora, vyroste jen na aktivitě sociálních hnutí, na demokratických, zdola kontrolovaných odborových organizacích, na organizujícím se hnutí mládeže. Kolem nás je řada problémů, které volají po odpovědi a po řešení, ale jakoby se zdálo, že lidé čekají do voleb, čekají, že někdo něco vyřeší za ně, nebo rezignovaně doufají, že se to nějak vyvrbí.
Vyzýváme všechny, kteří vědí nebo aspoň tuší, že čekat není na co, aby se s námi spojili, abychom začali už teď s obnovou odborů v kolektivní orgány za zájmy pracujících, s důslednou obhajobou práv nájemníků, se vznikem hnutí středoškoláků a učňů za jejich práva.

ODS, TOP 09 – strany kapitálu

Vláda ODS postavená na koupení si několika poslanců od ČSSD se pokusila naplno uskutečnit svůj program. Voliči ji za to krutě potrestali v krajských volbách v roce 2008, ještě dříve, než naplno propukla ekonomická krize, a ODS ztratila své pašalíky na krajích a tím ohrozila kšefty na ní napojených podnikatelů. V podstatě dnes pravici zachraňuje TOP 09 vydávající se za "ochránce vyrovnanosti rozpočtu" (který silně podlomila vláda ODS výrazným snížením daní pro kapitál) a "odpovědnou sílu". Jejich program, zvláště v podobě TOP 09, představuje nejtvrdší útok na trosky současných sociálních jistot a představuje neoliberální program, který svět do krize přivedl. Jen lákadlo v podobě K. Schwarzenberga jí může přinést hlasy části městské mládeže, která ještě nepoznala tíži samostatného života. Ve zkratce se dá její program shrnout: vše, co ještě zbylo, zprivatizovat (včetně škol, školek, nemocnic, sociálních ústavů), sociální podporu jen výměnou za systém nucených veřejných prací, snížit platy a přidat práci.

SZ – alternativa, která rychle zklamala

Strana zelených si před čtyřmi lety zajistila podporu celé řady protestně naladěných mladých lidí i lidí z ekologických a lidsko-právních iniciativ a hnutí, které ale – tu rychleji, tu pomaleji – výrazně zklamala. Jedním z důvodů bylo i to, že kvůli nepříliš demokratickému systému voleb se do Parlamentu nedostalo více jejích kandidátů, kteří by konflikt, ke kterému uvnitř došlo, daleko více zvýraznili a mohli by se stát součástí levějšího odklonu. Protože jsme před volbami v roce 2006 kriticky podpořili voliče Zelených, považujeme za rozumné připomenout proč:
„Zelení přitáhli do svých řad řadu aktivistů z ekologických, lidskoprávních a dalších organizací a snaží se zaujmout jako klidná, přitom důsledně demokratická strana. Právě lidé z "občanského sektoru" mají za sebou celou řadu střetů s koalicemi ODS, ČSSD a KDU-ČSL na radnicích a na krajích a znají jejich aroganci.
Od dob předsedování J. Beránka (a ideologického vedení J. Patočky) vnitřní hádky poklesly (za jejich vedení se až přespříliš manipulovalo s členskou základnou, která si to nenechala líbit), strana se přestala orientovat na jakousi kritickou podporu ČSSD, což jí na jedné straně dodalo více sebevědomí a přitažlivosti, na straně druhé hrozí nebezpečí, že po volbách podpoří nebo vstoupí do vlády s ODS.
Její program zanechává více otazníků, než odpovědí. Ekonomický program Zelených má daleko blíže k liberálnímu, než sociálnímu programu. Zkušenosti jejích aktivistů velí být otevření neziskovým, nevládním organizacím, kterým by podle programu měl být otevřen, nebo dokonce předán veřejný sektor. A tím se otevírá cesta k privatizaci veřejného sektoru, nebo k tomu, o čem cudně nemluví (ale píše) ČSSD, "partnerství veřejného a soukromého sektoru". Od neziskové charity jako služby bližním k byznysu s potřebnými je někdy blíž, než se zdá. Pro pracující v jejím programu není nic extra zajímavého a přitažlivého.“
Chápeme a podporujeme ty, kteří z důvodů vyjádřit protest proti současnému establišmentu budou volit KSČM a Zelené. i když jde v tuto chvíli o dva odlišné důvody protestu … Zelení [budou voleni] těmi, kteří se obávají zhoršování jednak životního prostředí a mnohem významněji omezování demokratických práv (korupce, policejní zásahy, diskriminace menšin, apod.).
Zelení mohou velmi rychle skončit ve vládě s několika svými zásadními body z programu jako jedna ze stran establišmentu, kterou se podaří vtáhnout do systému.“
(Budoucnost, jaro 2006)
„Strana zelených napevno převzala místo Unie svobody, liberální strany, tentokrát se zeleným nádechem, strany, od které řadoví zaměstnanci a zaměstnankyně, studenti, studentky, všeobecně mladí lidé, sociálně slabí, lidé z různých menšin už nemají co očekávat. Zato je SZ otevřená podnikatelům s eko-výrobky a v budoucnu i místním podnikatelským lobby všeobecně. Aktivisté se budou muset smířit s tím, že "obchvaty skrz města jsou řešením", že "raději hypermarket pro lidi než starý barák pro pamětníky" anebo "hromadná doprava musí podražit, aby byla udržitelná".“
(Budoucnost, podzim 2006)
SZ se podařilo pohřbít tuto alternativu a dnešní aktivisté, o kterých jsme mluvili, jsou víceméně z politiky znechuceni.

ČSSD – strana levice nebo vlastníků?

"Trpělivost českých pracujících je obdivuhodná - důsledná volba proti návratu ODS byla jedinou záchranou ČSSD. Podnikatelé a dobře situovaní zaměstnanci zmobilizovali všechny síly, ale nestačilo to!" napsali jsme po volbách v roce 2006.
ČSSD využila své opozice a i přeběhlíky ze svých řad, tedy samotný fakt jejich koupení, ve svůj prospěch. Proto je dnes řadou voličů viděna jako zodpovědná a sociálně citlivější strana. Někteří, ať její příznivci či odpůrci, mají dokonce tendenci ji vidět jako stranu levicovou. Tou ale doopravdy není.
„ČSSD u moci vsadila na větší zapojení do mezinárodní ekonomiky, především přilákání zahraničního kapitálu. Přísliby daňových prázdnin, zasíťováním nově stavěných hal na zelené louce (když tu chátralo zařízení po velkých továrnách) a na vzdělanou a levnou pracovní sílu nalákala řadu podniků … Silným zapojením do mezinárodní ekonomiky a vstupem do EU se Česká republika stala velmi závislou na mezinárodní situaci. V tuto chvíli je dokonce "automobilkou" Evropy.“
Její hlavní výhodou bylo a zatím je, že u vládní moci nebyla v době krize. Musela by – chtíc, nechtíc – přiznat barvu. Tak, jako ji přiznává řecká sociální demokracie, která, oběma nohama pevně v kapitalismu, škrtá a na splácení dluhu si půjčuje od MMF, což ji bude nutit k ještě tvrdším škrtům.
Návrhy ČSSD i podpora vládního rozpočtu ukazuje, o co jí jde. V zájmu části kapitálu, který se bojí sociálních konfliktů, je ochotna zrušit snížení daní a na oplátku změkčit některá sociální opatření. Jenže to samo o sobě krizi neodvrátí, nezaměstnanost výrazně nesníží a ani lidi pod hranicí průměrné mzdy (více jak polovina zaměstnanců) nezachrání. Její předvolební závazek nesměřuje ani k většímu přerozdělení části zisků velkých podniků (snad jen s výjimkou "spravedlivějších daní" a využitím části zisků ČEZ k přilepšení seniorům).
"Podpora veřejných a soukromých investic" a "využívání evropských fondů" je pro kapitál kompenzací za vyšší daně a je přijatelná i pro odborovou byrokracii. Té vyhovuje, že s ní bude ČSSD diskutovat a neohrozí její postavení. Pro pracující a mládež ale nic víc, než že nás bude "škubat" citlivěji, nenabízí.

Je alternativou VV nebo SPOZ?

Po tomto úvodu je celkem jasné, že strany, které se sami zarovnávají napravo od ČSSD, tedy VV a SPOZ (Strana práv občanů – Zemanovci), žádnou skutečnou alternativu nenabízí. Odkud se tedy bere jejich podpora? Od pracujících ne! Jsou to strany, které se tváří jako radikálněji demokratické, jako protikorupční, ale pokud by se do Parlamentu dostaly, skončily by ještě dříve, než Strana zelených. Jejich program může být přijatelný pro střední vrstvy, které věří, že korupce je nádorem a ne součástí systému, že zastupitelská demokracie funguje, jen musí být více kontrolovatelná. Jejich ekonomický program je v podstatě nulový, jejich členská základna malá a jejich aktivisté, tedy spíše kandidáti, pocházejí mnohdy buď ze současných stran (zvláště u SPOZ, dokonce i z řad ODS) nebo podnikatelských kruhů (u VV, o které se v Praze spekuluje jako o straně podnikatele Janouška, někdejší šedé eminence pražské ODS). Pro pracující i pro mládež nic lákavého na tomto programu i tomto prostředí není. VV navíc v poslední době začali obsazovat prostor uvolněný po Dělnické straně. Lépe se honí bezdomovci a narkomani po parku než korupce ve společnosti.

KSČM – užitečný hlas pro nátlak zleva

V těchto volbách z mnoha důvodů zvítězí ČSSD. Nemá-li její vítězství přinést potíže především pracujícím, potřebuje být vystavena tlaku. Ne tomu, co jí říká, že musí více škrtat a šetřit (i když zadlužení je problém a přenáší se především na zaměstnance). A – bohužel – v těchto volbách jiná alternativa zleva než KSČM není.
To si část levice, aktivisté z řad odborů, pracující, ale i menší část mládeže uvědomuje – a pokud na volby nerezignuje zcela, což je také forma protestu, nejen anarchistického (a týká se především pracujících, kteří si odmítají vybírat mezi jedněmi nebo druhými tajtrlíčky), rozhoduje se mezi KSČM a ČSSD. Proto znovu opakujeme – ČSSD je plně stranou kapitálu, i když sociálně citlivějšího, a podpora špiček odborů na tom nic nemění.
To ale neznamená, že považujeme KSČM za stranu pracujících. Jednak její menší část je stále zahleděna do minulosti, která sice odpuzuje, ale ani zdaleka už dnes nehrozí. A jednak se jen občas dokázala v opozici oprostit od podpory ČSSD. Navzdory socialismu v programu KSČM chápe a bere na vědomí realitu kapitalismu tak, že její ekonomický program se dá shrnout do závěru: "musíme být vzdělání, inovativní, aby si nás kapitál domácí nebo zahraniční vybral jako dobrou pracovní sílu". Občasné náměty "participace pracujících" patří do říše "utopického socialismu". Proto je v KSČM vysoce oceňován příklad Číny (daleko více než Severní Korea a snad i více než Kuba), která dokázala přilákat zahraniční kapitál (nemluví se ale o tom, za jakou cenu v podobě pošlapávání odborových a dalších práv zaměstnanců, devastaci životního prostředí a v absenci demokracie).

Strana pracujících chybí

Na lokální úrovni je jen málo uskupení, které dokážou místním protestům dát alternativu. Prakticky všude, kde se lidé dostanou do problémů a střetů s radnicí, vznikají jednorázová občanská sdružení. Pokud jde o problémy ekologické, některá menší opoziční uskupení jejích témata přednášejí na zastupitelstvech, ale k vzájemnému propojení a nárůstu aktivity a jejímu rozšíření to nevede. Pokud jde o problémy sociální (například bydlení), bývá často jediným spojencem KSČM. A ani ona nepřináší víc, než jen přednesení problému na zastupitelstvu a příslib podpory při hlasování. Přestože v případě místních protestů jsou většinou na straně občanů a její aktivisté v menší míře se protestů účastní, nedokáže jako strana nabízet alternativu. Noví členové do ní masově nevstupují a protesty nevyvolává, ani nevede.
V mnoha konfliktech se dokonce vnucuje Dělnická strana, která se pokouší svou podstatou sociální konflikty vyvolané politikou velkých stran přetavit v etnické a národnostní konflikty a postavit sociálně znevýhodněné menšiny proti sobě, aniž by došlo k ohrožení zájmů podnikatelů (například sociální ghetta, která vznikla zájmem developerů uvolnit si byty jinde).
Potřebujeme ale úplně jinou stranu – stranu založenou na aktivismu, potřebujeme stranou spojenou se zájmy pracujících a mladých lidí a spojující jak sociální, tak demokratické požadavky. Taková strana ale nespadne shora, vyroste jen na aktivitě sociálních hnutí, na demokratických, zdola kontrolovaných odborových organizacích, na organizujícím se hnutí mládeže. Kolem nás je řada problémů, které volají po odpovědi a po řešení, ale jakoby se zdálo, že lidé čekají do voleb, čekají, že někdo něco vyřeší za ně, nebo rezignovaně doufají, že se to nějak vyvrbí.
Vyzýváme všechny, kteří vědí nebo aspoň tuší, že čekat není na co, aby se s námi spojili, abychom začali už teď s obnovou odborů v kolektivní orgány za zájmy pracujících, s důslednou obhajobou práv nájemníků, se vznikem hnutí středoškoláků a učňů za jejich práva.