Před deseti lety nastal celoevropský proces komercionalizace vysokých škol pod heslem modernizace. V těchto dnech se sešli zástupci ministerstev školství a vědy jednotlivých států EU ve Vídni a Budapešti, aby se dohodli, jak dál. Kromě nich ale do Vídně směřovali zástupci vysokoškoláků ze zemí, kde se studenti proti této degradaci vzdělávání bouří - Německa, Řecka, Itálie, Španělska, Francie a Velké Británie. V Česku se zatím bouří spíše mladší zaměstnanci Akademie věd a některých vysokých škol, jejichž pracovní místa i smysluplnost práce jsou reformou financování vědy ohroženy. Mimochodem peníze na inovace určené původně na vědu a výzkum rozdává i Ministerstvo průmyslu, které se vysloužilo Zlatého balvana (cenu za nesmyslnou a nevědeckou činnost) od sdružení českých skeptiků Sysifos za udělení grantu 30 milionů firmě, jejíž produkt na vyhledávání osob v závalu je postaven na lékařských sluchátkách a virguli. Studenti se začínají bouřit až teď - i pod vlivem rakouského setkání. V Praze proběhla diskuse 11. března a 12. března asi padesát studentů prošlo protestním průvodem Prahou. O co vlastně jde?

Již v roce 2000 jsme dokázali zasadit pomalu probíhající a chystané změny ve vysokém školství do evropského rámce:

Boloňská deklarace a plánované změny ve vzdělávacích systémech

V červnu roku 1999 se 29 ministrů školství zemí EU včetně ministrů dalších evropských zemích sešli v Boloni a dohodli se na společné představě budoucího vysokoškolského vzdělávání. Letos v květnu se sešli v Praze, aby diskutovali, jak tyto změny prosazují v praxi. Prvky navrženého "modelu" už v mnoha zemích v praxi existují, zatímco v jiných se začínají prosazovat. Představy navržené v Boloňské deklaraci úplně převádí vzdělávací systémy pod krátkodobé potřeby "trhu" a zájmy velkého kapitálu. Očekávají sblížení všech systémů vysokého školství v Evropě s cílem podpořit větší "soutěživost" podle následujícího modelu: 3 roky nižšího vzdělání, 2 roky vyššího vzdělání a 3 roky doktorandského studia (3+2+3; anglosaský model. Co je za tím? Navržením rozdělení studia na "bakalářské" a "magisterské" je tu nebezpečí, že do druhého stupně ("magisterského") se už řada studentů vůbec nedostane. Je tu myšlenka, že přechod mezi nimi by byl spojen jednak se zavedením dalších zkoušek a jednak že by studenti za širší vzdělávání plně platili. Vstup do magisterského studia by nebyl automatický pro všechny, kteří završili bakalářské studium. Tento vstup by byl určen potřebami společností v určitých sektorech. Není tu záruka veřejně financovaného magisterského vzdělávání. Tento "model" je úzce spojen s "flexibilitou" pracovního trhu. Předjímá se tu degradace vzdělávání na odborné proškolování pro většinu studentů, zatímco budou zavedeny třídní bariéry pro těch několik, kteří by chtěli pokračovat ve studiu, aby získali titul a širší vzdělání. Je tu i určitá nejasná zmínka o "mobilitě" studentů. Důvod, proč tu je zmíněna, je objasněn v belgickém návrhu reformy vysokého školství. Větší mobilita studentů znamená, že studenti budou jezdit na některé přednášky a cvičení do jiných měst, což znamená, že ne všechny školy budou muset mít stejné kurzy, jaké mají dnes. Více harmonizace povede k tomu, že určitá centra vzdělání budou přímo sponzorována velkými společnostmi. Určitá "příprava" není ekonomicky produktivní a proto nebude jimi podporována. Vzdělání bude posuzováno jako ekonomické zboží. Chtějí, aby evropské vysoké školy a univerzity fungovaly jako kapitalistické podniky, které budou soutěžit na trhu vzdělávání. Vysoké školství bude odpovídat na očekávání a potřeby evropského volného trhu.

Různá studentská hnutí napříč Evropou se spojují v boji proti tomuto "vzdělávacímu Maastrichtu". Jeden příklad z Belgie, kde Aktief Linkse Studenten (studentská organizace založená belgickou sekcí VDI) mobilizovala studenty Bruselské univerzity (VUB) a začala akce proti nebezpečí z Boloňské deklarace. Během jedné z akcí studenti okupovali hlavní budovy univerzity na jednu noc a den; organizovali stávku a rozšiřují na dalších univerzitách a kolejích informace.

Řekněte Ne! Boloňské deklaraci; Ne! privatizaci vzdělávání!

Spojte se s námi v boji za bezplatné demokratické vzdělávání, přístupné všem bez rozdílu; vzdělávání pro lidi, ne pro společnosti.

Alexandra Geisler, Budoucnost 42, jaro 2000

Za deset let byly zavedeny přijímací zkoušky na magisterské studium, ČVUT už teď má dva typy bakalářského studia - pro ty, co budou, a pro ty, co nebudou dále pokračovat ve studiu. V loňském roce začal silný tlak na změnu fungování vysokého školství tak, aby bylo nuceno spolupracovat s kapitálem a průmyslem. Asi jen aféra na plzeňských právech tento proces trochu přibrzdila, ale nezastavila. Jedině školné - prozatím - nebylo protlačeno.

Boloňský proces měl a má za cíl urychlit a zjednodušit přípravu studentů tak, aby odpovídala "potřebám hospodářství". Studenti z chudších rodin nemají dostatečnou finanční podporu, aby mohli studovat, při studiu se pracovat nedá. A kdo pracuje, nestíhá zase všechny přípravy a zkoušky v řádném termínu a za opakování zkoušek musí platit. Představa, že by část studia mohla být v jiných zemich, se nenaplňuje - vše se zrychluje a semestr v zahraničí je příliš velký luxus.

Evropská komise plánuje podpořit finančně pět evropských elitních unvierzit, což ukazuje na postupnou "amerikanizaci" školství - nejkvalitnější a úplně vzdělání pro elitu (a pár nadaných), kvalitně vzdělaných odborníků průmysl tolik nepotřebuje, takže školství musí "produkovat" hlavně inteligentní "roboty" do fabrik. A k tomu stačí bakalářský stupeň.

Přijetí Boloňského procesu bylo od začátku byrokratickým rozhodnutím, prosazeným bez podpory a protlačované čím dál víc proti odporu demokraticky zvolených orgánů vysokých škol. A to, že za deset let změny pokračují příliš pomalu, jen dokládá, jak odtržené od života vlastně jsou. K jejich prosazení se teď vlády snaží zrušit nezávislost vysokých škol, změnit jejich řízení na "manažerské", zavést správní rady s otevřením se podnikatelům a ekonomům a prosadit školné. V Rakousku na jedné univerzitní radě sedí vedle sebe jeden zástupce odborů a 33 zástupců byznysu. Přibližně 42 % zástupců ve výborech a radách jsou zástupci bank a průmyslu.

Výbor za dělnickou internacionálu hraje klíčovou roli v protestech studentů a mládeže v mnoha zemích. V Anglii a Walesu Socialistická strana a Socialističtí studenti vedou kampaň za pracovní místa, která má organizovat mladé lidi proti masové nezaměstnanosti a za bezplatné vzdělávání.

V mnoha zemích, jako je Rakousko, Německo, Řecko, Itálie, Španělsko a Francie, studenti a mladí lidé okupovali univerzity. Ve Francii boj studentů donutil ministra školství odložit plány na později. V Rakousku v době setkání ministrů školství bude i setkání zástupců protestujících studentů, kromě sumitu i kontrasumit, otevřený i odborářům a politickým aktivistům.

VDI požaduje:

• Bezplatné vzdělávání od školky po univerzitu

• Zrušte boloňský proces, přeorganizujte unvierzity pod demokratickou kontrolou studentů a učitelů a demokraticky zvolených představitelů širší společnosti, včetně odborů.

• Ne všem poplatkům za vzdělávání, včetně školného

• Zavedení životních stipendií pro všechny studenty

• Jistotu pracovního místa pro všechny po vystudování školy nebo vyučení. Proti nezaměstnanosti: zkrácení pracovní doby s udržením plného platu

• Pryč s kapitalistickým systémem orientovaným na zisk, nahraďme jej socialistickou alternativou, kde hospodářství a společnost budou demokraticky řízeny tak, aby zajistily potřeby všech

Za společný boj studentů, pracujících a nezaměstnaných napříč Evropou a mezinárodně. Nebudeme platit za kapitalistickou krizi - ať platí mocní.

Za společný den akce napříč Evropou, spojující hnutí řeckých generálních stávek, studentských protestů proti boloňské deklaraci, boje zaměstnanců Tekelu proti privatizaci v Turecku, irských pracujících proti útoku na veřejný sektor, důchody a životní úroveň - a mnoho dalších!