Nejprve se dopoledne sešly školské odbory. Podle médií neměly důvod protestovat, protože tarifní platy nepedagogických pracovníků se od 1. dubna výrazně zvýšily a tarifní platy všech se znovu zvýší od 1. června o 3,5 %. Jenže všichni zaměstnanci školství vědí, že to tak docela pravda není - nepedagogickým pracovníkům (kuchařkám, školníkům, ekonomkám, sekretářkám a dalším) se sice zvýšila tarifní část, ale zároveň snížila nenároková část, protože stát, potažmo zřizovatel přidal shruba desetinu potřebné částky. A na další zvýšení od 1. června nepřidá vůbec nic. V tom případě se dalo očekávat, že přijde daleko více lidí, protože nespokojenost je vyšší - jenže odbory kromě vyjádření protestu ani náznakem nenaznačovaly, že budou nějak pokračovat. Po dvou stávkách vloni v červnu a předloni v prosinci jsou zaměstnanci skeptičtí a nevěří akcím, za kterými nestojí reálný program, jak dosáhnout úspěchu. Čest všem, kteří přišli tomu navzdory a také nedůvěřují vedení. Proto jsem jménem své mateřské odborové organizace rozdával letáky končící: "Souhlasíme s požadavkem 3,5 % navýšení tarifních platů k 1. 6. 2009, ale musí být také spojen s vládní dotací tohoto zvýšení, a vrácení 0,5 mld. Kč do rozpočtu školství. Kromě toho navrhujeme:
- požadovat od 1. září zvýšení tarifních platů o 20 % a financí na odměny a osobní ohodnocení o 30 % jako způsobu jak udržet a přilákat do školství schopné pedagogy a stabilizovat nepedagogické pracovníky
- tyto požadavky spojit s vyhlášením stávkové pohotovosti a vytvářením stávkových výborů, opřených o odborovou strukturu, zdola nahoru, a s programem akcí navržených odbory a stávkovými výbory projednaných a přijatých"
Jiné profese nejsou závislé na centrálním řízení (a hlavně penězích), takže leták Socialistické alternativy nabízel všeobecné požadavky proti krizi:
"Tváří v tvář krizi a nárůstu ultrapravice potřebujeme společnou kampaň pracujících, která spojí aktivisty odborových organizací, sociálních hnutí, protesty nájemníků, ekologické iniciativy a jiné bez ohledu na národnost nebo původ. Žádné kompromisy a koalice se stranami kapitalistů, žádný prostor pro neonacisty.
Žádné kompromisy se snahou majitelů zneužívat krizi k propouštění, snižování mezd a zhoršování pracovních a životních podmínek.
Znárodnění bank, finančních institucí a největších a krachujících firem pod kontrolou zaměstnanců, na obranu pracovních míst, mezd a životních podmínek namísto pumpování peněz na účty těch, kteří krizi způsobili.
Okamžité zastavení zdražování nájmů, energií a dalších služeb, zrušení všech penále u dluhů a rozumné splátkové kalendáře. Pryč s exekutory, vymahači, lichváři a lichvářskými společnostmi.
Demokratickou a bojovnou opozici v odborech, která se místo nesmyslného vyjednávání a připomínkování nebude bát běžných nástrojů obrany pracujících jako jsou demonstrace, stávky a okupační stávky.
Proti kapitalismu stavíme radikální socialistickou alternativu opřenou o dělnickou demokracii a demokratický plán s cílem naplnit potřeby společnosti. Většina společnosti nemusí živořit jen kvůli nenasytnosti bank, velkopodnikatelů a jejich politiků."
Jak moc se to liší od postoje vedení odborů, ukazuje prohlášení ČMKOS, které zaznělo po písni Jarka Nohavicy "Pane prezidente", citlivé písni pracujícího člověka, který si potřebuje někomu postěžovat, a paradoxně více než mobilizační výzva pracujícím, aby odmítli nést náklady krize, působí jako "ponížená suplika vrchnosti:
"Před nedávnem zde na pražském Hradčanském náměstí americký prezident Barack Obama dával lidem naději a mluvil o bezpečí světa. Dnes stojí na stejném historickém místě desetitisíce lidí, aby otevřeně vyjádřily důrazný protest proti nespravedlivému zneužívání krize.
Vyzýváme Vás: nepřipusťte, aby ti, kdo krizi nezavinili, ji odnesli nejkrutěji! Nedělejte z krize záminku ke změnám zákoníku práce, které by přinesly nebývalé omezení zaměstnaneckých práv, včetně možnosti bezdůvodného vyhazování z práce!
Je prokázáno, že současný zákoník práce není příčinou ekonomických potíží země a jednotlivých podniků! Odmítněte takovou novelu zákoníku práce, která má být oprátkou na zaměstnance!
Pomozte zachovat pracovní místa veřejnými zakázkami. Podpořte z prostředků EU a státu kombinaci zkrácených pracovních úvazků se sociálními dávkami! Ochraňte lidi před parazitováním finančních spekulantů přijetím zákona proti lichvě!
Napravte reformou pokřivený sociální systém, aby pomohl v krizi ochránit nezaměstnané a rodiny s dětmi!
Nedovolte hazardování s důchodovým systémem! Nepřijímejte nový rizikový zákon o penzijním spoření! Nedovolte znehodnocení naspořených důchodů a další oslabení veřejných financí!
Nepodporujte opt-out, což je částečná privatizace veřejného důchodového pojištění, která by byla zejména v době krize velkým hazardem pro penzijní systém! Peníze na naše důchody na spekulativní burzu nepatří!
Nedovolte, aby se krize stala záminkou k likvidaci veřejných služeb ve zdravotnictví, sociální péči, školství a dalších oblastech!
Využívejte sociální dialog, obdobně jako tomu je v jiných zemích EU!
Berte vážně odborové analýzy v ekonomické a sociální oblasti, které opakovaně ve srovnání s jinými prokázaly svoji kvalitu a přesnost!
Konejte, rozhodujte a vládněte ve prospěch občanů, nikoliv v zájmu spekulativního zisku finančních a lobbistických skupin a daňových rájů!
Světu to nedávno v Londýně slíbili představitelé 20 nejvlivnějších zemí. Na včerejších demonstracích v Madridu a Bruselu a na dnešní v Berlíně a Praze jsme jménem 60 milionů odborářů Evropy vyzvali a vyzýváme politiky k odpovědnosti za osudy lidí, na které krize doléhá nejtíživěji."

text letáku Socialistické alternativy:

Nebudeme platit za jejich krizi!

V době celosvětové ekonomické krize je snahou státu a vlastníků přenést veškeré náklady na zaměstnance - v podobě masové nezaměstnanosti a rušení tzv. sociálního státu (to znamená: snižování sociálních výdajů; přenášení důchodového systému ze státu na jednotlivce; placení za zdravotnictví; zvyšování nepřímých daní a snižování přímých daní, což znamená zdražování). Do toho přichází zprávy o platech manažerů Českých drah, kteří dostávají měsíčně tolik, co někteří z nás nedostanou ani za celý rok!
Na podzim ministr financí Kalousek prohlásil, že se vracíme do "normálních dob kapitalismu" a prezident Klaus označuje krizi za "obyčejnou chřipku". Bylo by k pousmání, jak je skutečnost rychlejší a drsnější, než jejich naivní představy, kdyby nešlo o naše životy, o naše pracovní místa a životní perspektivy. Odborníci z řad reálněji uvažujících ekonomů odhadují, že krize bude trvat nejméně deset let, během kterých životní úroveň neporoste a masová nezaměstnanost bude trvalým jevem. 
Je dobře, že odbory, a jejich ekonomický tým, varují a upozorňují. A je dobře, že jsme aspoň dnes dostali možnost se sejít a vyjádřit své obavy i svůj vztek. Brzy budeme mít možnost v eurovolbách a řádných volbách vyjádřit i své názory na to, kdo nás skutečně straší a kdo předkládá řešení a opatření ke krizi. Těžko se hledají slova na obhajobu odcházející vlády, která před nástupem krize zastavila nárůst platů státních zaměstnanců a teď, před volbami, zvyšuje platy o 3,5 %, ale jen na papíře. Ve skutečnosti se jen peníze přesunou v rámci platu z jedné položky na druhé a tam, kde to nebude stačit, se přesunou z balíčků určených na odměny! A dají se najít další taková "opatření": krach sklářského a textilního průmyslu; stát policejními manévry kontroluje tržnice, ale zaměstnavatele, kteří neplatí sociální a zdravotní pojištění, si příliš nevšímá. Nechme stranou otázku, zda volby mohou přinést změnu - prozatím všechny strany krizi připouštějí a navrhovaná opatření směřují k podpoře průmyslu přímé (například "šrotovné" u ČSSD) nebo nepřímé (zajištění provozních úvěrů a snižování daní u ODS). Všechny strany totiž říkají: nechte to na nás, my známe lék. Ani jedna ze stran neříká: hlídejte si sami, zda vaši zaměstnavatelé dodržují Zákoník práce, braňte se proti propouštění, odmítejte nést náklady za krizi, základejte odbory a organizujte se. Proto jeden ze závěrů dnešní demonstrace by měl být: nečekejme, že nás začne bránit někdo jiný, než jsme my sami; nečekejme na spasitele odjinud.
Zásadní otázkou zůstává - jak moc jsme připraveni bránit naše současná pracovní místa a pracovní podmínky. Necháme si naložit krizi na záda, když hospodářské oživení posledních deseti let nám sotva umožnilo se narovnat (abychom si zajistili slušnou životní úroveň, máme řadu přesčasů, někteří ještě vedlejší pracovní poměr, v práci jsme od rána do večera). 

Dělníci proti "Dělníkům"

Není náhoda, že čeští neonacisté jen kvetou právě v době, která nejhůře dopadá na chudé a nejchudší - zdaleka nejen na Romy nebo 80 tisíc nejzbídačenějších obyvatel ghett. Hospodářská krize. V posledních několika letech jsme měli být vděční za mizerné směny na montážních linkách, ve skledech, u regálů, za dvanáct i víc hodin v práci. Výplaty stačily sotva na obživu a nájem a ten, kdo si vydělával trochu víc, je neměl čas užít nebo se okamžitě zadlužil hypotékou v naději na vlastní byt nebo pár věcí, o kterých snil, po kterých toužil. Banky, lichváři legální jako Provident nebo Home Credit i ti nelegální říkali "pomůžeme", "půjč si". Máme si zase utahovat opasky, jedni nás teď vyhazují z práce, druzí posílají exekutory a vymahače a všichni dohromady si nepřestávají rozdělovat tučné zisky - výsledky naší společné práce (naposledy si tento týden manažeři ČEZ rozdělili kolem 2 miliard!).
Jakou logiku potom má vzestup české ultrapravice a otevřený rasismus ministra Langera a celé řady politiků napříč zkorumpovanými politickými stranami od radnic až po vládu. Jdou ruku v ruce, českým dělníkům se snaží předhodit snadné viníky: Romy, zahraniční dělníky, ale i odborové organizace nebo levici.