Před deseti lety nastal celoevropský proces komercionalizace vysokých škol pod heslem modernizace. V těchto dnech se sešli zástupci ministerstev školství a vědy jednotlivých států EU ve Vídni a Budapešti, aby se dohodli, jak dál. Kromě nich ale do Vídně směřovali zástupci vysokoškoláků ze zemí, kde se studenti proti této degradaci vzdělávání bouří - Německa, Řecka, Itálie, Španělska, Francie a Velké Británie. V Česku se zatím bouří spíše mladší zaměstnanci Akademie věd a některých vysokých škol, jejichž pracovní místa i smysluplnost práce jsou reformou financování vědy ohroženy. Mimochodem peníze na inovace určené původně na vědu a výzkum rozdává i Ministerstvo průmyslu, které se vysloužilo Zlatého balvana (cenu za nesmyslnou a nevědeckou činnost) od sdružení českých skeptiků Sysifos za udělení grantu 30 milionů firmě, jejíž produkt na vyhledávání osob v závalu je postaven na lékařských sluchátkách a virguli. Studenti se začínají bouřit až teď - i pod vlivem rakouského setkání. V Praze proběhla diskuse 11. března a 12. března asi padesát studentů prošlo protestním průvodem Prahou. O co vlastně jde?

Otevření islandské ekonomiky zapříčinilo obrovský rozmach soukromých bank, které poskytovaly levné účty např. nizozemským a britským firmám, včetně obecních zastupitelstev. Vzor globální otevřenosti a podnikavosti, který byl dáván i Česku za vzor, doplatil na světovou krizi. Během pár měsíců se ukázalo, že banky půjčovaly na dluh a nemají účty kryty. Zkrátka po obrovském boomu přišel kolaps. A malá země s třista tisíci obyvatel se z jedné z nejbohatších propadá a propadá.

Z rozhovoru s Skúli Jon Kristinss, Výbor za dělnickou internacionálu Island VDI Island)

Jako po celém světě i v Turecku je krize způsobem, jak snížit náklady na pracovní sílu. Státní podnik Tekel měl monopol na výrobu alkoholu a tabáku, vláda usoudila, že nejlepším by bylo ho privatizovat, mělo být propuštěno dvanáct tisíc zaměstnanců a část továren zavřena. Od 15. prosince ale zaměstnanci odmítli být ovcemi jdoucími na porážku. Od té doby trvá stávka, podpořená dvěma generálními stávkami, svolanými tureckou konfederací odborových svazů Turk-IS. Stávka má obrovskou společenskou podporu - v době stávky solidárních akcí se konaly demonstrace napříč Tureckem, solidaritu vyjádřila dokonce i skupina horolezců při svém výstupu.

Jednotná maturita? Ano, ale ne degradaci vzdělávání!

Blížící se volby a protesty studentů dvakrát donutily politiky spuštění státní maturity odložit. A to ještě takřka před deseti lety studentské protesty pod heslem „Jednotná maturita? Ať s námi nepočítá!“ donutily stát zrušit povinnost maturovat z matematiky.
Teď, i když nás MŠMT i Cermat (instituce připravující státní maturitu) ujišťují o připravenosti, hrozí třetí odložení - a tím fakticky zrušení. Hrozí, že stát s ostudou bude muset vrátit peníze z projektů EU, které byly určeny na reformu maturitní zkoušky.
Proč? Začala skutečná příprava a učitelé a učitelky cizích jazyků a českého jazyka zjišťují, že původní představy a reálné zavedení jednotné zkoušky se nějak liší. Na některých školách (asi 10 %) se učitelé rozhodli školení bojkotovat (což znamená, že když se ničeho nedosáhne a oni budou bez certifikátů, jejich žáky budou hodnotit jiní), na jiných se o takovém kroku diskutuje, resp. kritizuje se cíl školení: vycvičit učitele v nižší náročnosti.
V průběhu devadesátých let došlo ke vzniku řady soukromých škol, k podfinancování státních škol, což společně s rušením učilišť, o které přestával být zájem, vedlo k rozrůznění maturit na jednotlivých školách. Řada soukromých (ale i část státních) středních škol dnes umožňuje odmaturovat i s podstatně nižšími znalostmi. Kromě toho se liší maturita na průmyslovce, na gymnáziu, na obchodce, na integrované střední škole. Stát v podobě školní inspekce na kontrolu kvality rezignoval a řešil jen nejkřiklavější případy, jako je jedno pražské soukromé gymnázium, kde maturitu získal student, jehož otec školu sponzoroval, takovým způsobem, že i část učitelů se pod ní odmítala podepsat.
Původní představa jednotné maturity byla přísnější. Za osm let se změnila rétorika politiků - přišla "vzdělanostní společnost" a s ní požadavek na zvýšení počtu studentů a absolventů vysokých škol. A proto dnes je představa maturity, na kterou má dosáhnout většina studentů. Úroveň požadovaných znalostí například z matematiky je na úrovni lehce rozšířené základní školy.
Cermat rozjel od podzimu školení učitelů českého jazyka a cizích jazyků, na kterých se ukazuje, co je skutečným cílem maturity: učitelé jsou přeškolováni, aby jejich nároky v rámci společné části základní (tedy lehčí) úroveň, byly co nejnižší - v rámci cizího jazyka posuzovat srozumitelnost vyjádření, ne chyby v ústním projevu, v rámci češtiny bude žákovi stačit dvacet knih. Dřívější ústní pohovor, ve kterém zkoušející zjišťovali i všeobecný přehled studenta, teď každý zkoušený dostane pracovní list s rozpisem jednotlivých témat. Místo dřívějších slohových prací hodinová práce, kterou budou hodnotit dva učitelé.
Učitelé napříč školami se bouří. Jejich protest nakonec nejlépe shrnuje petice, která říká: jsme pro jakousi minimální garanci ve formě testu, ale nechte nás na naší škole rozhodnout, co je a co není přípustná hranice maturity.