Fašisti PRYČ z ulic, ze škol a pracovišť!

Zatímco čeští skláři dosáhli jen vyplacení zadržených platů, skláři v irském Waterfordu po osmitýdenní okupační stávce udrželi "svůj" podnik v chodu - bohužel jen s pětinou zaměstnanců. Porovnáváme oba tyto konflikty a snažíme se v nich najít příklad pro příští střety.

 Před měsícem po volbách v Moldávii, nejchudší a nejbezperspektivnější zemi Evropy, mladí lidé demonstrovali proti výsledkům voleb, které vyhráli komunisté. Rob Jones z Moskvy se na tyto události dívá střízlivýma očima a popisuje jak důvody vítězství komunistů, tak důvody hněvu mladých lidí. Narozdíl od pozorovatelů také naznačuje, kde je možné řešení.

překlad článku Petera Taaffea, Výbor za dělnickou internacionálu 

"O nás nemluví. O nás se nestarají," prohlásil na adresu londýnské schůzky představitelů dvaceti nejsilnějších zemí světa jeden z dělníků okupujících továrnu firmy Visteon v Enfieldu. Jeho slova se dají brát jako odpověď "G3", tří okupovaných továren v Enfieldu, Basildonu a Belfastu.
Podle Světové organizace práce přijde během tohoto roku o práci 30-50 milionů zaměstnanců. Na to G20 odpověď nenašla. Jen slib napumpování dalších 1,1 bilionů dolarů do ekonomiky, aniž by bylo jisté, čemu pomohly už odsouhlasené a použité balíčky.
Mezinárodní měnový fond, stálý hlídač stavu světového kapitalismu, dostal do rezerv 500 miliard dolarů. To mu má pomoci "zachránit" hroutící se platební schopnosti časti východní Evropy a dalších zemí Asie, Afriky a latinské Ameriky. To ale neobrátí dolů směřující spirálu světového hospodářství. Podle ekonoma Josepha Stiglitze bude cenou za krizi 200 milionů lidí uvržených do bídy, především v neokoloniálním světě.
USA samostné uvolnily 11,6 bilionů dolarů na úvěry a "záchranné balíčky", což představuje "čtyři války, přistání na měsíci a poválečnou [po roce 1945] obnovu Evropy: to všechno a ještě víc by se dalo zaplatit za cenu, kterou vláda USA zachraňuje bankovní sektor" (Observer).