Scénář polistopadového vývoje u nás, jakoby napsal Lev Trocký (spolu s Leninem jeden z nejvýznamějších představitelů revoluce 1917, který se později postavil proti Stalinovi a v roce 1940 byl zavražděn jeho agentem v mexickém exilu) už v roce 1936, v díle Zrazená revoluce:
“Kdyby svrhla sovětskou vládnoucí kastu buržoazní strana, našla by mezi dnešními byrokraty, techniky, řediteli, stranickými sekretáři a vůbec mezi vedoucími činiteli mnoho ochotných služebníků. Očista státního aparátu by byla nutná i v tomto případě, ale buržoazní restaurace by musela patrně vyhodit méně lidí než revoluční strana. Hlavním úkolem této nové moci by byla obnova soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Nejdříve by musela umožnit, aby se ze slabých kolchozů oddělili velcí rolníci, a změnila by bohaté kolchozy ve výrobní družstva buržoazního typu nebo v akciové společnosti. V průmyslu by privatizace začala v podnicích lehkého a potravinářského průmyslu. Plán by se nejprve zredukoval na kompromis mezi státní mocí a “korporacemi”, tj. kapitány sovětského průmyslu, jako možnými vlastníky, bývalými vlastníky z emigrace a cizími kapitalisty. Ačkoliv sovětská byrokracie už pro restauraci kapitalismu všelicos připravila, musel by nový režim v oblasti vlastnictví a řízení hospodářství provést nikoli reformu, nýbrž sociální převrat.”
“…Pád dnešní byrokratické diktatury bez jejího nahrazení novou socialistickou mocí by proto znamenal návrat ke kapitalistickému systému při katastrofálním úpadku hospodářství a kultury.”
Jaká existovala jiná možnost pro porážku minulého režimu, napsal v této své brilantní marxistické kritice stalinismu také:
“Předpokládejme, že by sovětská byrokracie byla zbavena moci revoluční stranou, která by měla všechny vlastnosti starého bolševismu a zároveň by byla bohatší o všechny zkušenosti uplynulých let. Tato strana by nejprve obnovila demokracii v odborech a v sovětech. Tato strana by mohla a také musela obnovit svobodu sovětských stran. Spolu s masami a v čele lidu by dále provedla nemilosrdnou očistu státního aparátu. Zrušila by hodnosti a řády a vůbec všechny výsady a omezila by nerovnost v odměňování práce na míru, která je pro hospodářství a stát nezbytná. Mládeži by dala možnost svobodně myslit, učit se, kritizovat, zkrátka se formovat. Zavedla by mnoho změn do rozdělování národního důchodu ve prospěch dělnických a rolnických vrstev. Pokud však jde o vlastnické vztahy, nemusela by nová vláda nic revolučně měnit. Dále by rozvíjela a prohlubovala zkušenosti plánovitého hospodářství. Po politické revoluci a po svržení byrokracie by proletariát musel provést mnoho důležitých hospodářských reforem, avšak nemusel by provádět žádnou sociální revoluci.”
V listopadu 1989 však nikdo, bohužel s těmito myšlenkami nevystoupil. Dnes už tady ale je Socialistická alternativa Budoucnost. Dodáváme však, aby nedošlo k mýlce, že vzhledem k faktu restaurace kapitalismu u nás už k plné sociální revoluci bude muset dojít: vyvlastněním rozhodujících podniků a jejich převzetím samotnými pracujícími.