Před třiceti lety, 17. listopadu 1990, vydala skupina středoškolských studentů první číslo časopisu Budoucnost. Šestistránkový list byl vytištěn na cyklostylu tehdejší Levé alternativy, levicové opozice proti stalinistické diktatuře kolem Petra Uhla, Egona Bondyho, Martina Hekrdly a dalších, jejímiž jsme jako studenti byli členy.
Rok po listopadové revoluci vyšel časopis také na základě diskusí s Výborem za dělnickou internacionálu (dnes International Socialist Alternative), mezinárodní revolučně socialistickou organizací studentů a pracujících. Organizace, jejíž členové na jednom konci světa bojovali proti rovné „Dani z hlavy“ (poll tax), “Titaniku” Margaret Tatcherové, který měl chudým brát a bohatým dávat a na druhé straně stáli spolu s čínskými studenty a pracujícími na náměstí Nebeského klidu v Pekingu proti stalinistické vládě.
Iniciovali jsme první protesty proti válce v Perském zálivu nebo jednu z největších protirasistických demonstrací v 90. letech. Stejně tak neprošel pokus Klausovy vlády o zavedení školného díky kampani dnešní Socialistické Alternativy.
I díky aktivitě kolektivu kolem časopisu, který se zapojil do první stávky řidičů tramvají v Praze je dnes Dopravní podnik hlavního města Prahy stále podnikem, kde jsou podmínky zaměstnanců alespoň o trochu snesitelnější než u jiných dopravců. Leták časopisu Budoucnost visel na dole Kohinoor v době okupační stávky vedle zdravice Václava Havla zvětšený na A3, ale intenzivní solidární kampaň s okupační stávkou vedli právě členové a členky kolem časopisu. Seznam dalších iniciativ by byl dlouhý.
V listopadu 1990 jsme mimo jiné varovali:
“Zahraniční společnosti a banky budou do Československa investovat jenom proto, že to bude navýsost výhodná oblast levné pracovní síly… [Privatizaci] si budou moci dovolit jen představitelé černého trhu bývalí i současní byrokraté… Nebojovali jsme za porážku rudé mafie, aby převzala moc bílá garda.“
Klausova masová privatizace, Zemanovo předávání bank mezinárodním finančním domům, celá vrstva příživnických induviduí na státních, obecních a posléze evropských penězích, Kalouskovo osekání práv zaměstnanců a konečně Babišovo dokončení úplného převzetí země oligarchy. Takový rodokmen má český kapitalismus.
Oligarchie je příznak, příčina je kapitalismus, výsledkem jsou podfinancované veřejné služby, zdravotnictví, školství, zoufalý nedostatek dostupných bytů, statisíce lidí na pokraji bídy, často v exekucích…
Socialistická alternativa se nyní znovu konstutuuje, ale nezačínáme z nuly. Starší pracující členové a nová generace mládeže společně obnovují tradici boje na straně pracujících a mládeže, žen, utlačovaných menšin.